Článek
Stalo se to minulý týden a já pořád sedím v hotelovém pokoji na zbytečné služební cestě a nemůžu uvěřit, že se to děje.
Ve čtvrtek večer jsem se vrátil domů ze služebky. Manželka mě hned varovala, že je problém s naší sedmiletou dcerou Aničkou. Přišla za mnou a já viděl, že má na obličeji pár štípanců od komára a jedno oční víčko má nateklé a trochu pokleslé. Jinak jí ale nic nebylo.
Druhý den ráno jsem měl volno a manželka šla do práce. Když jsem vzbudil Aničku na snídani, její oko vypadalo mnohem hůř. Bylo napůl zavřené a zarudlé. Jakmile otevřeli ordinaci, zavolal jsem naší dětské doktorce a ta nám řekla, ať hned přijedeme.
Dorazili jsme tam a já šel Aničku nahlásit na recepci. Seděla tam nová, mladá sestřička, kterou jsem nikdy předtím neviděl. Podívala se na Aničku a zděšeně vyhrkla: „Ježíšmarjá, co se jí stalo?“
A já, sociálně neohrabaný idiot se zvláštním smyslem pro humor, jsem odpověděl: „Ále, zlobila.“
Vím to! Je to příšerné, omlouvám se! Ale v tu chvíli jsme se tomu všichni tři zasmáli a šli si sednout do čekárny. Za chvíli nás zavolali. Prohlídka proběhla podle očekávání. Byla to jen alergická reakce na štípnutí. Paní doktorka mi řekla, ať jí dávám Zyrtec nebo Fenistil.
Už jsem se chystal k odchodu, když někdo zaklepal na dveře. Paní doktorka vyšla ven.
Za pár minut se vrátila a vypadala naštvaně. „Pane, chce s vámi mluvit policie,“ řekla mi.
Všichni jsme se přesunuli k ní do kanceláře. Tam už čekal policista a policistka. Policistka se začala bavit s Aničkou a ptala se jí, jestli si nechce jít číst knížku do vedlejší místnosti. Anička má ale panický strach z policie, protože jí starší bratr vyhrožoval, že na ni zavolá policii, kdykoliv mu vlezla do pokoje. Takže se mi schovala za záda a odmítla.
Policie trvala na tom, že bude lepší, když bude v jiné místnosti. Naštěstí jsem si vzpomněl, že jsem v čekárně viděl trenérku roztleskávaček, ke kterým Anička chodí, tak jsem se zeptal, jestli by ji na chvíli pohlídala. Souhlasila.
Policie mi vysvětlila, že mají hlášení o možném týrání dítěte. Doktorka, stále viditelně naštvaná, jim vysvětlila, že jde o nedorozumění, že dceru právě vyšetřila a že na ní nejsou žádné známky týrání. A tehdy mi došlo, že není naštvaná na mě, ale na tu novou sestřičku. Ta jen něco zamumlala a vytratila se z místnosti. Doktorka pak dodala, že ji asi bude muset propustit, protože to byl už druhý podobný incident za dva týdny. Prý minule zavolala hasiče kvůli domnělému úniku plynu a nechala na čtyři hodiny evakuovat celý kancelářský park.
Policie se mi omlouvala, ale řekli, že jakmile je podáno hlášení, musí provést plné vyšetřování a zapojit OSPOD. To prý trvá minimálně tři až pět dní, možná déle. Požádali mě, abych s nimi jel na stanici.
Zavolal jsem kamarádovi, aby vyzvedl Aničku, která byla v tu chvíli už úplně na nervy. Zavolal jsem ženě, která začala šílet. Na stanici už na mě čekal můj strýc, který je právník.
Opět se mi omlouvali, ale zákony jsou zákony. Krajský státní zástupce řekl, že v těchto případech obvykle žádají o předběžné opatření se zákazem styku. Ale pokud podepíšu dohodu, že se dobrovolně nebudu s dcerou stýkat, dokud se vyšetřování neuzavře, nebudou to dál hrotit. Strýc mi doporučil to podepsat, protože předběžné opatření by bylo ve veřejném rejstříku.
Takže jsem to podepsal.
Víkend jsem strávil u bráchy. A na tento týden jsem si naplánoval úplně zbytečnou služební cestu do Bostonu, jen abych nebyl doma a zároveň se nepřiblížil k vlastní dceři.
Takže teď sedím v hotelovém pokoji, tisíce kilometrů od domova, a nemůžu se dočkat, až uvidím svou rodinu. Ale jsem si docela jistý, že mě žena stejně na pár dní nechá spát na gauči. A to všechno kvůli jednomu neuvěřitelně hloupému vtipu.
Dostal vás někdy nevinný vtip nebo poznámka do nečekaně velkých problémů? Jak jste se z toho dostali? Podělte se o své příběhy, kdy se situace naprosto vymkla kontrole, na pribehy.kral@seznam.cz.
