Článek
Nejdřív bych chtěl poděkovat všem za podporu a rady, i když jsem nestihl přečíst úplně všechny komentáře, bylo jich strašně moc. Ale k věci. Dal jsem mámě pár dní, aby vychladla, než jsem s ní znovu mluvil. Nakonec to nějak pochopila. Uznala, že pro syna není ideální, aby zůstal u ní, a že mu bude líp u mé sestry, jeho tety. Ví, že můj bratr, který bydlí u ní, je bordelář a flákač, a prý mu teď dává co proto, aby se sebou konečně něco udělal. Mluvil jsem s právníkem, který mi pomohl se spoustou věcí, včetně toho, aby si mého syna mohla teta s manželem legálně adoptovat. Zatím ale zůstane se mnou, dokud… no, dokud neodejdu.
Jak mnozí radili, nahrál jsem pro syna spoustu vzkazů a videí k různým milníkům v jeho životě. Třeba až mu vypadne první zub, k desátým, třináctým, šestnáctým, osmnáctým, jednadvacátým narozeninám, až bude mít první holku (nebo kluka, pro jistotu jsem nahrál i verzi pro případ, že by byl na kluky nebo jakkoli jinak), až odmaturuje, půjde na vysokou, bude se ženit nebo mít děti. Některé věci jsem mu taky napsal – třeba jak umřela jeho maminka a že se měl narodit s bráchou-dvojčetem, který to bohužel nezvládl.
S právníkem jsem taky zařídil, aby syn dostal do začátku nějaké peníze, asi tak milion dvě stě tisíc korun. Jsou to peníze od táty mé zesnulé přítelkyně – dala je na společný účet, ke kterému jsem získal přístup po její smrti. Bude to mít jako pojistku, kdyby potřeboval pomoct se školou nebo se rozhodl cestovat.
Teď už mi zbývá jen si užít ten čas, co mi se synem zbývá. Nastěhoval jsem k sobě do bytu mladšího bráchu, aby mě měl kdo každý den najít, až to přijde.
Až budu pryč, může mě aspoň hřát pocit, že o syna, kterého tak moc miluju, bude dobře postaráno a že se znovu uvidím s holkou, kterou jsem miloval, a s naším druhým andílkem, kterého jsem nikdy neměl šanci poznat.
Díky vám všem ještě jednou.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
