Článek
Všechno to začalo tak nevinně. „Swapy“, neboli výměnné bazary oblečení a věcí, jsou teď hrozně v kurzu. Ekologické, udržitelné, prostě super. A moje pětadvacetiletá Anička tomu úplně propadla. Zprvu jsem to bral jako fajn koníček. Jednou za měsíc vyrazila s kamarádkami, přinesla si nějaký pěkný kousek oblečení a já měl radost s ní. Jenže pak se to nějak zvrtlo.
Problém je, že Anička neřeší, jestli se jí ta věc hodí, nebo jestli ji vůbec potřebuje. Její hlavní a jediné kritérium je: „Bylo to zadarmo!“ A tak se náš útulný dvoupokoják na Žižkově začal pomalu, ale jistě proměňovat v bizarní skladiště nepotřebných krámů.
Včera to vyvrcholilo. Přišel jsem domů z práce a v předsíni jsem zakopl o něco, co připomínalo… no, nevím co. Byl to velký, vycpaný pštros. Bez jednoho oka. „Aničko, co to, proboha, je?“ zeptal jsem se opatrně. A ona se rozzářila tím svým nádherným úsměvem a pronesla tu větu, ze které mi už naskakuje husí kůže: „Představ si, byl úplně zadarmo! Někdo ho tam nechal, no nešlo ho tam nechat!“
A tak teď máme v obýváku jednookého pštrosa. Dělá společnost naší sbírce tří (ano, tří!) funkčních, leč designově naprosto ohavných mixérů ze sedmdesátých let. Hned vedle nich je osamocená lyžařská bota značky Botas z roku raz dva. Jedna. Anička nelyžuje. Ale byla zadarmo. V knihovně máme asi deset výtisků „Babičky“ od Boženy Němcové (různá vydání, to se prý hodí) a hromadu lehce oťukaných hrnečků s nápisy jako „Nejlepší dědeček“ nebo „Sjezd absolventů gymnázia Pelhřimov 1998“. Ani jeden z nás nepochází z Pelhřimova.
Snažil jsem se s ní o tom mluvit. Opatrně. Říkal jsem jí, lásko, je to super, že jsi takhle šetrná, ale už se tady nemůžeme ani hnout. Vždycky to skončí stejně. Nejdřív se urazí, že nechápu tu „radost z nálezu“ a „kouzlo věcí s příběhem“. Pak začne plakat, že jsem materialista a že jí chci brát její jedinou radost. A já, blbec, vždycky couvnu, protože ji miluju a nesnáším, když je smutná.
Takže teď sedím na gauči, koukám na jednookého pštrosa a přemýšlím, co budu dělat, až Anička příští týden vyrazí na další swap. Potřebujeme nový toustovač. Ale děsím se toho, že místo něj přinese třeba starou helmu na motorku nebo sbírku pivních tácků. Protože, víte… budou určitě zadarmo.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
