Článek
Bydlím v tomhle bytě v paneláku od svých osmnácti let. Je to můj domov, moje útočiště. Miluju to tu a za celých jedenáct let jsem nikdy neměla sebemenší problém s žádným ze sousedů. Až doteď.
Do bytu vedle mě se nedávno nastěhovala nová rodina. Zpočátku bylo všechno v pohodě. Jejich syn byl sice trochu hlučnější, ale to k dětem patří.
Asi před dvěma týdny si mě matka toho chlapce odchytla na chodbě. Řekla mi, že se jí tu líbí, ale že je tu jeden problém: pokoj jejího syna sousedí s mou ložnicí a on prý naprosto zřetelně slyší, když mám sex se svým přítelem.
Omluvila jsem se a řekla, že se pokusíme být tišší.
„Myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste si přestěhovala ložnici, nebo to prostě dělala někde jinde,“ řekla mi s kamennou tváří. „Jen pro jistotu, aby to ten malý neslyšel.“
Odpověděla jsem jí, že to se rozhodně nestane, ale že budu ohleduplnější k denní době.
Rychle vpřed do minulého týdne. Můj přítel, který je kvůli studiu často na cestách, byl zrovna u mě. Měli jsme sex. Byly asi čtyři hodiny odpoledne.
Uprostřed aktu někdo začal bušit na dveře. Nikoho jsme nečekali, tak jsme to ignorovali. Bušení ale pokračovalo.
A pak začal křik. Její křik. Z chodby se ozývalo, ať okamžitě přestaneme, že jsme nechutní, jestli nevím, že vedle bydlí dítě, že jsem degenerát, děvka, kurva a tak dále. Nakonec přestala, ale ne dřív, než si ještě párkrát ulevila.
Teď nevím. Jsem já ta, co je tady nerozumná? Nemyslím si, že je fér, abych se musela řídit časovým rozvrhem někoho jiného jen proto, že jejich syn má s námi společnou zeď. Nejsme žádné ječící fúrie a čelo postele nám nemlátí do zdi. Jsme jen dva dospělí lidé, kteří dělají to, co dospělí lidé dělají.
Dnes ráno si na mě počkala, když jsem odcházela do práce.
Zastoupila mi cestu a řekla, že pokud nepřestanu svého syna „obtěžovat svým exhibicionismem“, zavolá na mě policii pro ohrožování mravní výchovy mládeže.
Co mám v takové situaci dělat? Miluju svůj byt, ale tahle žena mi z mého domova udělala válečnou zónu. Cítím se šikanovaná a je mi z toho na nic.
Zažili jste někdy podobné sousedské peklo? Jak jste se bránili proti nesmyslným požadavkům a obtěžování? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejbližší soused ten největší nepřítel.
