Článek
Můj přítel Radek je úžasný chlap. Je chytrý, vtipný, milující. A taky se připravuje na konec světa. Ano, slyšíte dobře. Je to „prepper“. Náš malý byt na Vinohradech, který sdílíme, je toho důkazem. Pod postelí máme zásoby trvanlivých potravin, které by nakrmily menší armádu na měsíc. Ve skříni, vedle mých šatů, má Radek pečlivě srovnané filtry na vodu, několik druhů křesadel, solární nabíječku a mačetu, o které tvrdí, že je „univerzální nástroj pro přežití v městské džungli“.
Často mi večer u vína vypráví o svých plánech. Co budeme dělat, až přijde blackout. Kudy povede naše úniková cesta z Prahy, až vypukne válka. Jak opevníme náš byt pro případ zombie apokalypsy (to poslední, doufám, myslí z legrace, i když u něj si člověk nikdy není jistý). Poslouchám ho, přikyvuju, a v duchu si říkám, že je vlastně roztomilé, jak se snaží být připravený na všechno.
Jenže pak přijde realita. A ta je, mírně řečeno, trochu jiná. Minulý týden nám začal kapat kohoutek v koupelně. Takové to otravné, monotónní „kap, kap, kap“, které vás v noci přivádí k šílenství. „Radku, lásko, kape nám kohoutek, nemohl bys to, prosím tě, utáhnout?“ zeptala jsem se ho. „Jasně, miláčku, pro mého experta na krizové situace žádný problém!“ odpověděl sebevědomě. O pět minut později jsem slyšela ránu, zaklení a pak zvuk tekoucí vody. Vběhla jsem do koupelny a našla Radka, jak bezradně stojí uprostřed potopy, v ruce drží urvanou část baterie a snaží se prstem ucpat gejzír vody stříkající na všechny strany. Musela jsem zavolat instalatéra.
A takhle je to se vším. Když nám vypadnou pojistky, místo aby šel k jističům, začne v panice hledat čelovku a svíčky ze své „krabičky poslední záchrany“. Když jsem si koupila novou skříň z IKEA, dva dny na ni koukal, studoval návod, jako by to byla mapa k pokladu, a nakonec jsem ji musela smontovat sama, protože on „potřeboval více času na strategickou analýzu konstrukčních prvků“.
Miluju ho, fakt. Ale někdy si říkám, jak ten můj expert na přežití, který má plán na obranu proti zombie hordám, chce zvládnout konec světa, když ho porazí jeden kapající kohoutek. Možná bych mu do té jeho krabičky poslední záchrany měla potají přibalit i číslo na toho našeho instalatéra. Člověk nikdy neví, co se může hodit, až ta apokalypsa opravdu přijde.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
