Článek
Žádná nenávist k dětem, to vůbec ne, ale prostě jsme chtěli, aby to bylo takové… organizovanější, bez běhání a křiku. Takže jsme se rozhodli: svatba bude bez dětí.
Můj brácha Honza a jeho žena Petra mají tříletého synka. Všichni mu říkají „zázračné“ nebo „duhové“ dítě. Víte, Petra měla předtím několik potratů, trvalo roky, než se jim tohle miminko povedlo. Je jasné, že je pro ně celý svět, nosí ho na rukou.
Když se dozvěděli, že se pravidlo „bez dětí“ týká i mého synovce, spustili. Snažili se nás přesvědčit, ať uděláme výjimku. Honza mi říkal, že jejich syn je zázračné dítě a že jeho přítomnost na svatbě nám přinese „požehnání“. Odmítl jsem. Řekl jsem, že ne, svatba je bez dětí. Petra začala Lucii posílat fotky malého, když mu bylo pár měsíců. Nevím, co tím chtěla dokázat. Řekl jsem jim znova, že ne, a ať s tím přestanou.
Brácha mi řekl, že to může zničit náš vztah. Znovu jsem řekl ne a vysvětlil, že svatba je bez dětí. Zeptal se znovu a zdůraznil, jak je jejich dítě jiné, protože je duhové, zázračné. Znovu jsem řekl ne a vysvětlil, že svatba je bez dětí. Přišli k nám domů a já věděl, že nepřestanou. Tak jsem si předem připravil kartičky s nápisem „Svatba je bez dětí. Tečka.“ a začal jsem jim je pomalu ukazovat, jednu po druhé.
Oba ztuhli. Zeptal jsem se, jestli už to chápou. Honza vybuchl. Petra už si mezitím vzala věci a odešla. Honza mě nazval hlupákem, že jsem je tímhle ponížil, jeho, Petru i jejich syna, který je můj jediný synovec. Po hádce se vyřítil ven. Lucie to celé viděla a přišlo jí to vtipné, ale naši a brácha jsou nepříčetní. Všem vyprávějí, jak moc jsem je zneuctil a zesměšnil, a teď mi říkají, ať to „napravím“. Ale já neustoupím.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
