Článek
Nadpis vlastně říká všechno. Ale trochu to rozvedu, abyste pochopili tu slast, kterou teď prožívám. Vždycky jsem měla s mámou… no, řekněme, komplikovaný vztah. Miluje mě, o tom žádná, ale její neustálé návštěvy, rady do života, kritika mého vaření, úklidu, partnera, práce, a vlastně úplně všeho, mi už lezly krkem. Bydlíme kousek od sebe a dřív u mě byla pečená vařená. Každý můj pokus o nastavení hranic skončil jejím uraženým výrazem a týdnem tiché domácnosti, po kterém se všechno vrátilo do starých kolejí.
Pak jsem na to kápla. Před pár lety jsem si přečetla článek o tom, jak jsou včely důležité pro ekosystém a jak ubývají. A taky o tom, jak úžasný je domácí med. A v hlavě mi blikla spásná myšlenka. Moje máma je totiž na včelí bodnutí tak alergická, že by ji jedno žihadlo mohlo stát život. Má u sebe neustále pohotovostní balíček s injekcí.
Tak jsem se do toho pustila. Začala jsem navštěvovat kurz včelaření, pořídila si dva krásné úly na naši malou zahrádku za domem, koupila si ten bílý skafandr a klobouk se síťkou. Všem jsem s nadšením vykládala, jak chci přispět k záchraně planety a jak se těším na vlastní med do vánočního cukroví. Dokonce jsem si na Facebook dala fotku, jak se láskyplně skláním nad rámkem plným včel. Samozřejmě, z bezpečné vzdálenosti a s pěti vrstvami oblečení pod tím skafandrem.
A výsledek? Fenomenální! Máma mi sice vynadala, že jsem se zbláznila a že se k nám teď bojí byť jen přiblížit. Ale přesně o to mi šlo! Její návštěvy ustaly jako mávnutím kouzelného proutku. Teď mi jen občas zavolá, aby se zeptala, jak se mají „ty její potvory bzučivý“ a jestli už mám nějaký ten „její med, když už kvůli němu nemůže ani na vlastní zahradu“. Já jí vždycky s úsměvem odpovím, že včelky se mají čile k světu a med bude prvotřídní.
Samozřejmě, trochu mě to mrzí. Ten med je fakt výborný a včely jsou fascinující stvoření. A možná jsem trochu sobecká. Ale ten klid, ten božský klid, když přijdu domů a vím, že mě nečeká žádná neohlášená inspekce ani dvouhodinová přednáška o tom, jak si ničím život… ten je k nezaplacení. Takže ano, oficiálně jsem vášnivá včelařka a zachránkyně přírody. Neoficiálně? Jsem jen holka, co chtěla mít konečně trochu klidu od své mámy. A funguje to bezvadně.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
