Článek
Jsme spolu tři roky, z toho necelý rok manželé. Všechno bylo v pořádku. Myslel jsem si, že je to v pořádku. Až do včerejší večeře.
Byl to normální večer. Já, moje žena Jitka a její dvanáctiletá dcera Klárka. Nalili jsme si sklenku vína, jedli. Klidná, rodinná atmosféra.
Pak se Klárka, s tou nevinnou zvědavostí dvanáctiletých, zeptala mámy na jejího bývalého přítele. Na toho, se kterým se rozešla víc než rok předtím, než jsme se my dva vůbec poznali.
„Mami, a proč jste se vlastně s Martinem rozešli?“ zeptala se.
A Jitka se zhroutila.
Nebylo to pár slz. Byl to plnohodnotný, srdcervoucí pláč. Beze slova vstala od stolu a odešla z místnosti.
Zůstali jsme tam s Klárkou sedět jako opaření. Všechno se zdálo zpomalené.
„Myslela jsem, že už je z toho venku,“ zašeptala po chvíli Klárka. „Taky jsem si to myslel,“ odpověděl jsem stejně tiše.
Později večer, když jsme byli sami, jsme si o tom promluvili. Vysvětlila mi, že ji opustil kvůli její dobré kamarádce. Po pěti letech, co spolu žili. Byla to obrovská zrada, která ji zničila.
Přísahala mi, že ten pláč nebyl kvůli tomu, že by k němu stále něco cítila. Že to byla jen ta čistá, nezpracovaná bolest z té zrady, která se najednou vrátila.
A já jí chci věřit. Strašně moc jí chci věřit.
Ale nemůžu si pomoct. Hlavou se mi honí myšlenky. Může se člověk takhle sesypat kvůli bolesti, která je stará přes čtyři roky, pokud v ní není schovaný i kousek lásky?
Najednou se cítím nejistý. Mám pocit, že se mu nikdy nevyrovnám. Že možná nikdy nebudu schopen zaplnit to místo, které v jejím srdci zanechal. I když to místo je teď jen jizva.
Atmosféra u nás doma je od včerejška strašně těžká. Je tu dusno. Snažím se to překonat. Snažím se jí věřit. Ale ten obraz, jak se mi u stolu hroutí kvůli jinému muži, mi nejde z hlavy.
Zasahují stíny z minulých vztahů do vašeho současného partnerství? Jak se vyrovnáváte s partnerovou minulostí a bolestí, kterou si nese? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy jsou největšími soupeři ti, kteří už dávno odešli.
