Článek
Celá ta situace se seběhla dneska odpoledne ve Van Graafu na Václaváku. Prohlížela jsem si zrovna nějaké svetry, když jsem si všimla dvou holek, mohlo jim být tak šestnáct, sedmnáct. Jedna z nich držela v ruce fakt drahé kozačky, nějakou značku, co ani neznám, a obě se nad nimi rozplývaly. Ta druhá se pak asi podívala na cenovku a s vykulenýma očima se ptala té první, jestli za ně fakt hodlá dát takovou raketu. A ta s botama jen tak ledabyle prohodila: „Je to v klidu, mám tátovu kreditku, já to neplatím.“ V tu chvíli mi málem vypadly oči z důlků. Tohle přece nejde! Sama svýmu synovi neustále opakuju, že moji kartu prostě použít nesmí, ani kdyby čert na koze jezdil. Byla jsem fakt zvědavá, jak si tahle slečinka myslí, že jí tenhle podvůdek projde. Ale pak se někam ztratily, asi objevily další poklad.
Sešly jsme se zase u stejné pokladny, já stála hned za nimi. Koukám na displej a částka naskočila přes patnáct tisíc korun! Holka už sahala po kartě, že zaplatí, a ve mně to prostě bouchlo. Někdo přece musí tomuhle rozmazlenému frackovi ukázat, kde jsou hranice, když to zjevně nedělají rodiče. Naklonila jsem se k pokladní a řekla jí: „Promiňte, ale tohle není její karta, je jejího otce, a nejsem si jistá, jestli má povolení ji použít.“
Holka i její kamarádka se otočily jak na obrtlíku a sjely mě pohledem, že by se ve mně krve nedořezal. Přísahám, že ta holka vypadala, že tam na místě dostane hysterický záchvat. Asi jí v životě nikdo nikdy neřekl „ne“. Začala koktat, že jí táta kartu dal, aby nakupovala, protože je to jejich klubová karta do toho obchodu a sbírá na ni body. Jenže pokladní, teď už upozorněná, že karta není její, jí řekla, že ji prostě použít nemůže. Holka se ještě snažila vytáhnout občanku, aby dokázala, že mají stejné příjmení (jako by to něčemu pomohlo!), ale já jsem jí řekla, že je to pořád podvod. Začala ječet, že to není podvod, když má svolení, a ať se starám o sebe. Tak jsem jí odsekla, že je to i moje věc, když dělá něco nelegálního, a ať zaplatí svou kartou, nebo zavolám policii. To už byla rudá vzteky a lidi okolo na mě začali házet dost ošklivé pohledy. Nakonec teda s brekem vytáhla vlastní kartu a zaplatila. Pokladní se na mě taky tvářila kysele.
Když jsem to pak večer vyprávěla manželovi, tak mi řekl, že jsem se do toho neměla plést a že jsem byla za blbce já. Tak teď nevím. Udělala jsem správnou věc, nebo jsem se fakt zachovala jako kráva?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
