Článek
Když na oslavě jejích narozenin začal rýpat do mé bezdětnosti a perlit o „vadných dětech“, neudržela jsem se a vrátila mu to i s úroky.
Je mi pětatřicet a moje sestra Lenka má čerstvě sedmadvacet. Ten její nový objev, Marek, je přesně ten typ chlapa, co si myslí, že může říct cokoliv, protože je přece „jen upřímný“. Občas má dost jízlivé a rýpavé poznámky na mě i na zbytek rodiny, což je otravné, ale Lenka tvrdí, že to nemyslí zle, že je prostě takový a máme si zvyknout. No, nezvykli jsme si.
Nedávno jsem jela k našim na oslavu Léniných narozenin. Můj muž Pavel nemohl, měl nějakou práci. Po večeři, když už byla taková uvolněnější atmosféra, jsme seděli u stolu a Marek najednou prohodil, že je divné, že s Pavlem ještě nemáme děti, když jsme manželé už šest let. Zůstala jsem na něj zírat, co to jako má být, ale krátce jsem odpověděla, že je to kvůli problémům s plodností. Hned se začal vyptávat, na čí straně je problém. Nechtěla jsem to rozebírat, ale Lenka hned ochotně dodala, že na mé. Bylo mi to fakt nepříjemné. Marek si mě chvíli prohlížel a pak s naprosto vážnou tváří řekl, že možná je dobře, že teď děti nemáme, protože si myslí, že ženy po třicítce by mohly „produkovat“ defektní mimina kvůli věku.
Řekla jsem mu, že mu do toho nic není, ale on na to, že jen říká svůj „upřímný názor“ a to je všechno. Tak jsem se na něj upřeně podívala a na oplátku mu řekla: „Věř mi, kdybych chtěla slyšet názor zadku, tak si prostě prdnu!“ Doslova všichni u stolu vybuchli smíchy. Lenka s Markem zůstali sedět jako opaření. Pár vteřin na to se Marek zvedl a beze slova odešel, Lenka hned za ním. Chvíli poté, co odjeli, mi od ní přistála esemeska, že jsem byla zlá a neuctivá k jejímu příteli a že jsem ho zákeřně urazila jen proto, že řekl svůj upřímný názor. Taky prý jsem jí zkazila narozeniny tím, že jsem z jejího přítele udělala před celou rodinou blbce. Neodpověděla jsem, ale ona mi pak ještě napsala mail, kde požadovala okamžitou omluvu. Mamka souhlasila, že jsem to neměla říkat a měla jsem ho prostě ignorovat, když vím, jaký je.
Já si myslím, že jsem v právu, ale nejsem si úplně jistá. Co myslíte vy?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
