Článek
Vzpomínky na tátu jsou pro mě dodnes živé, i když už je to rok, co nás opustil. Sestra Klára byla vždycky trochu jiná, po svatbě s Tomášem se mezi nás navíc postavila zeď. Jeho neustálé jedovaté poznámky na tátovu adresu, dokonce i na pohřbu, to bylo něco, přes co jsem se nedokázala přenést. Stáhla jsem se do sebe, bydlela jsem u tety, protože Tomáš mě u nich doma nechtěl. A Klára? Ta se najednou začala objevovat čím dál častěji, s pláčem si stěžovala na Tomášovy problémy se srdcem, na to, jak je pořád v nemocnici a potřebuje drahou operaci.
A pak to přišlo. Jednou se mě přímo zeptala, jestli bych jí nepůjčila peníze z dědictví na tu operaci. Prý mi je do roka vrátí. Znejistěla jsem. To dědictví pro mě znamenalo budoucnost, šanci stát se lékařkou, o čemž jsem snila od malička. Byla to velká suma a představa, že bych o ni mohla přijít, než vůbec stihnu podat přihlášku na vysokou, mě děsila. Odmítla jsem. A pak se strhlo peklo.
Klára na tetu doslova vtrhla, hystericky křičela, že jsem bezcitná, krutá a nemám žádnou empatii. Že Tomášovo zdraví je přece nejdůležitější a moje vzdělání je proti tomu nic. Ptala se mě, jestli budu šťastná, když z ní bude vdova a z jejího syna sirotek. Teta se sice snažila být neutrální, ale nakonec mi řekla, ať se připravím na trvalé narušení vztahu se sestrou, pokud jí teď nepomůžu.
Začaly mi chodit zprávy plné fotek jejich „šťastné rodinky“, s Tomášem, který se tvářil zdravě a usměvavě. Měla jsem výčitky, připadala jsem si sobecká, jako špatná sestra a teta. V slzách jsem se svěřila kamarádovi. A on mi otevřel oči. „Ať prodají ty svý nový káry a ten luxus, co si nakoupili,“ řekl mi tehdy. „Jestli jim ty peníze dáš, už je nikdy neuvidíš a na medicínu se možná nikdy nedostaneš.“
Jeho slova mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Proč mě to nenapadlo dřív? Klára si přece nedávno koupila z dědictví zbrusu nové auto a předělali celý barák. Proč by teď nemohli prodat něco z toho, když jde o zdraví jejího muže? Najednou mi to všechno začalo dávat smysl. Už jsem necítila tu tíhu viny. Můj sen o medicíně je taky důležitý. A sestra? Snad jednou pochopí.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
