Článek
Pět let jsem ženatý s Boženou. Z prvního manželství mám dceru Jitku, teď jí je osmnáct. Božena má dvě dospělé dcery, Moniku (25) a Lenku (28). Obě jsou samy s dětmi a bydlí momentálně u nás, což není vždycky jednoduché, dům nám totiž patří napůl s Boženou, takže je nemůžu jen tak vyhodit, i kdybych někdy chtěl.
Začalo to vlastně nenápadně, hlídáním. Monika s Lenkou pořád chtěly, aby jim Jitka hlídala děti. Jíťě to ze začátku nevadilo, brala to jako brigádu, jak si přivydělat na svoje věci. Jenže holky jí platily, no, řekněme ne zrovna královsky, spíš pár šupů, aby se neřeklo. Takže Jitka pak už logicky moc nechtěla, kdo by se taky dřel skoro zadarmo, že jo. Nakonec jsme to nějak vyřešili tak, že hlídání bude platit moje žena Božena, aby byl klid.
No a pak jsem naplánoval třídenní dovolenou u moře, prostě vypadnout, změnit vzduch. Chtěli jet všichni, aspoň to tak na začátku vypadalo. Jenže Monika s Lenkou hned spustily tu svou písničku, že by Jitka přece jen měla zůstat doma a hlídat děti. Božena totiž, popravdě řečeno, vnoučata s sebou na dovolenou nechtěla, chtěla si taky odpočinout. Holky tvrdily, že děti jsou na Jitku zvyklé a že shánět na poslední chvíli někoho cizího by byl akorát stres pro ty malé. Taky mlely něco o tom, že Jitka na tu naši destinaci stejně není moc zvědavá, i když bylo nad slunce jasné, že chce jet taky, kdo by v osmnácti nechtěl k moři, že? Tlačily na pilu čím dál víc, Božena jí dokonce nabízela dvojnásobek peněz za hlídání, než kolik by stálo hlídání od agentury… Bylo to pořád dokola, už mi to fakt lezlo krkem, až jsem musel bouchnout do stolu a říct jim, ať s tím laskavě přestanou.
Minulý týden jsme tedy měli konečně odjíždět. Ráno všechno sbaleno, kufry v předsíni, nálada… no, řekněme napjatá, ale těšili jsme se. A najednou Jitka zjistila, že nemá pas. Nikde. Prohledali jsme jí tašku, kabelku, bundu, nic. Vrátili jsme se tedy domů, i když už jsme měli být na cestě na letiště, a hledali tam. Všude. Božena a její dcery do mě pořád hučely, ať už jedem na letiště, nebo nám to uletí. Že Jitka prostě zůstane doma s dětmi, vždyť to tak vlastně chtěly, ne? Dokonce, podržte se, poslaly pryč novou chůvu, kterou jsme pro jistotu sehnali právě kvůli těm jejich řečem, že už prý není potřeba!
Já jsem se ale zasekl. Něco mi na tom smrdělo. Řekl jsem, že bez pasu a bez Jitky nikam nejedu a hledal dál jak detektiv. Až pak, když viděly, že to myslím vážně a že nikam nejedeme, Monika konečně kápla božskou – přiznala, že Lence pomohla Jíťin pas schovat, aby musela zůstat doma s dětmi. Prý ho má Lenka. Ta samozřejmě dělala mrtvého brouka. To už jsem viděl rudě. Chtěl jsem vědět, kde ten pas je, ale motaly se v tom, jedna to házela na druhou… Tak jsem jim řekl, že jestli ten pas okamžitě nebude na stole, tak celou dovolenou prostě ruším a basta. Až pak ho teda Lenka neochotně vytáhla kdoví odkud. Jenže já už byl tak vytočený tou jejich drzostí a podlostí, že mi nějaká kapka přetekla. Řekl jsem, že mají pravdu, že nikam nejedeme. Zrušil jsem to. Všem. Seřval jsem je na tři doby, co si to jako dovolujou, takhle manipulovat a ničit plány. Obě zalezly nahoru do svých pokojů a Božena se mnou od té doby skoro nemluví. Prý jsem je nespravedlivě potrestal za to, že se jen bály o své děti a chtěly je nechat s někým, koho dobře znají a komu věří. Že jsem to strašně přehnal a všem zkazil výlet kvůli své tvrdohlavosti.
Tak teď sedíme doma, atmosféra je hustá, že by se dala krájet. Holky nemůžu vyhodit, protože dům je i Boženy. A já přemýšlím, jestli jsem fakt reagoval přehnaně, nebo jestli ten jejich hyenismus už byl prostě přes čáru a zasloužily si to. Co myslíte vy?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
