Článek
Prosím o trochu schovívavosti, nejsem žádný velký psavec a s internetem si moc netykám, přece jen už nejsem nejmladší, táhne mi na padesát. Ale potřeboval bych poradit. Můj kluk, Adam, má dvacet. Je to moje pýcha a radost, a neexistuje nic, co by mohl udělat, abych ho miloval míň. V první polovině jeho života jsem, a to si sypu popel na hlavu, moc nefiguroval. S jeho mámou jsme se rozešli, když mu bylo pár měsíců, a já v té době lítal v heroinu a na roli táty jsem absolutně neměl buňky, ani jsem se o něj tak nestaral, jak bych měl. Viděl jsem ho tak dvakrát, třikrát do roka, prvních dvanáct let jeho života. Nebudu zabíhat do detailů, to je jeho soukromý příběh, ale když mu bylo dvanáct, svěřil se mi, že ho jeho máma a její tehdejší přítel špatně týrají. I když jsem v té době nebyl zrovna otec roku, nechtěl jsem, aby můj kluk dál trpěl. Tak jsem se dal dohromady, vyčistil se a zařídil si všechno tak, abych ho dostal do své výhradní péče. Od té doby jsem vlastně táta samoživitel (a střízlivý!) a on s mámou skoro není v kontaktu. Je vším, co si chlap může od syna přát; je neskutečně hodný a strašně věrný, statečný, neuvěřitelně štědrý a navzdory hrůzám, které si prožil jako dítě, je to neskutečný optimista a sluníčko. A já, ze všech lidí zrovna já, jsem dostal tu čest sledovat, jak z malého chlapce roste v toho nejlepšího chlapa, jakého jsem kdy poznal. Nemůžu ani dostatečně zdůraznit, jak jsem na něj pyšný.
Když mu bylo osmnáct, dostal se na prestižní univerzitu na druhém konci republiky. Bylo mi smutno, že odchází, ale zároveň jsem měl obrovskou radost, že se dostal na školu svých snů a začíná novou kapitolu. Domů jezdí tak jednou za dva měsíce, a když nepřijede on, jedu já za ním. Na vejšce mu to jde, našel si spoustu kamarádů a zdá se tam neuvěřitelně šťastný, z čehož mám samozřejmě radost jako blecha. Od druháku bydlí mimo kolej se svým „kamarádem“ Lukášem. Už od jeho puberty jsem měl silné podezření, že Adam je na kluky, a teď mám víceméně potvrzeno, že je to pravda a že ten jeho „kamarád“ je ve skutečnosti jeho přítel.
No a teď k věci. Adam se rozhodl, že by letošní léto strávil radši u mě doma, než aby zůstal v bytě u školy. Lukáš, jeho „kamarád“, by ale zůstal sám, protože je Kanaďan, rodinu má daleko za mořem a mám pocit, že s nimi stejně nemá úplně nejlepší vztahy. Adam se mě zeptal, jestli by nevadilo, kdyby Lukáš přijel s ním. Samozřejmě jsem řekl, že žádný problém.
Jsou u mě už asi šest týdnů. Myslí si, jak jsou nenápadní, já vím, ale už jsem je několikrát načapal při takových těch párových věcech. Lukášovi to párkrát ujelo a oslovil Adama přede mnou ‚miláčku‘ nebo ‚zlato‘, čehož jsem si jakože nevšiml, abych je neuvedl do rozpaků. Byly večery, kdy jsme koukali na film potmě a Adam, myslíc si, že to nevidím, měl ruku kolem Lukáše. Jednou jsem vešel do obýváku a jsem si stoprocentně jistý, že se zrovna líbali a snažili se to zamaskovat, i když na to potvrzení nemám. Nejpádnější důkaz ale přišel před pár dny. Vstávám velmi brzy, chodím ráno běhat. Pokud vím, Adam měl spát ve svém dětském pokoji a Lukáš v pokoji pro hosty. Nevím, co mě to napadlo, ale v úterý ráno jsem pootevřel dveře do Adamova pokoje, abych ho zkontroloval, jako když byl malý. A ejhle, oba spali, přitulení k sobě, v Adamově posteli. To mi víceméně potvrdilo, že jsou spolu. Nic jsem neřekl, jen jsem zavřel dveře a šel si zaběhat, a zatím jsem se jim o tom nezmínil.
A teď bych potřeboval poradit: jak mám Adamovi a jeho příteli dát najevo, že jsem v pohodě s tím, že jsou pár, a že se u mě nemusí cítit, jako by se museli plížit a schovávat? Chci, aby se tu cítili dobře, a chci, aby věděli, že je oba podporuju, ať se děje cokoliv. Nebo to není dobrý nápad? Mám to radši nechat být a počkat, až mi to řeknou sami, jestli vůbec někdy? Samozřejmě nechci ani jednoho z nich nutit, aby šli s barvou ven, ale zároveň nesnáším ten pocit, že se u mě doma cítí, jako by museli být zalezlí ve skříni. Co je tady nejlepší postup? Pořád si s tím lámu hlavu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
