Článek
Víte, s Pavlem máme takovou dohodu, že každý máme svůj týdenní rozpočet na drobné výdaje, takové to kapesné pro dospělé. On je na peníze docela pes, takže jakákoliv koruna navíc se mu hodí. A já, přiznám se bez mučení, praní prádla fakt nesnáším. Je to pro mě ta nejotravnější domácí práce pod sluncem. Tak jsem si vymyslela takovou malou lest.
Předtím, než dám svoje džíny nebo kalhoty do koše na špinavé prádlo, nenápadně do jedné z kapes zastrčím nějakou tu bankovku – stovku, někdy i dvoustovku, podle toho, jakou mám zrovna náladu a jak moc se mi nechce k té pračce ani přiblížit. A světe div se, funguje to dokonale!
Pavel, když pak prádlo třídí (protože „co kdyby tam náhodou něco bylo, že jo?“), ty peníze samozřejmě „objeví“. Tváří se u toho jako mistr světa, jak na mě zase vyzrál, že jsem takový sklerotik a nechávám peníze po kapsách. Dokonce mi občas s takovým tím vítězoslavným úšklebkem řekne: „Hele, co jsem našel, lásko! To máš za to, že jsi takový nepořádník!“ A já jenom skromně pokrčím rameny a dělám, že jsem překvapená.
Nejlepší na tom je, že když se náhodou, ale opravdu jen náhodou, pokusím jít prát já, okamžitě přiběhne a s vážnou tváří prohlásí: „Ne, ne, já to vezmu, ty bys tam zase něco zapomněla!“ A já se v duchu jenom usmívám. Stojí mi to za každou tu „ztracenou“ korunu. On si myslí, jaký je chytrák, a já mám vypráno bez práce. Kdo je tady vlastně ten chytřejší, co myslíte? Malé tajemství, které dělá náš manželský život o něco veselejší… a můj o dost pohodlnější.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
