Článek
S manželovou mámou to nikdy nebyla procházka růžovou zahradou. Od začátku si neodpustila jedovaté poznámky a neustále mě s někým srovnávala. Pak se najednou začala přetvařovat a zahrnovala mě přehnanou chválou, a dokonce mě i kopírovala – pamatuju si, jak si jednou obarvila vlasy na fialovo jako já, a když se jí všichni smáli, svalila to na mě, že prý se z ní snažím udělat blázna.
No nic. S mužem jsme si vzali dva týdny volna a chystali se na výlet za hranice. Já jsem na to šetřila a všechno zařizovala, manžel měl na starosti jen ty letenky. Jeho máma se k nám chtěla přidat a když jsem řekla ne, spustila takovou scénu, že mi volala, psala, posílala na mě lidi, aby mě přemluvili, a dokonce vyhrožovala policií, že si něco vymyslí, abychom nikam neodjeli. Manžel mi řekl, ať ji vezmeme s sebou, ale já mu vyčinila, že jí o tom výletě vůbec říkal. Dal mi ultimátum – že nepojede, když ona nepojede. Já mu na to řekla, ať si klidně trhne nohou, načež on couvl a řekl: „Dobře, řeknu jí, ať toho nechá, nikam ji nebereme.“
Pak byl podezřelý klid. Až přišel den D a my se ve dvě odpoledne sešli na letišti. Manžel šel přede mnou a rozhlížel se, jako by někoho hledal. Zeptala jsem se ho, ale neodpověděl. Zavedl mě do čekárny a tam stála ona. Jeho máma. S kufrem. Zmrazilo mě to na místě, polila mě studená vlna a uvnitř jsem zuřila. Objímala se s mým mužem. Tiše jsem se otočila a šla k východu. Manžel za mnou křičel, ať se zastavím. Snažil se mě chytit, ale já ho odbyla těmi nejostřejšími slovy, jaká znám. Snažil se mi namluvit, že přeháním a že jeho máma tam „stejně“ je, ať to nechám být a nekazím nám výlet. Řekla jsem mu, ať si klidně jedou, a já jdu domů.
Doma jsem pak několik minut vzlykala do srsti našeho psa. Ukázalo se, že jí potají koupil letenku. O hodinu později se vrátil domů a řval na mě, jak jsem patetická a zlomyslná, že jsem odešla a zkazila výlet na poslední chvíli. Řekla jsem mu, že si za to může sám. On na to, že jsem na jeho mámu hrozně zlá a je to směšné. Už jsem se s ním nechtěla hádat, ale on mě dál peskoval a pak zavolal mým rodičům, aby jim řekl, že se výlet ruší kvůli mně. Moji rodiče mi řekli, že jsem si to neměla nechat zkazit a měla jsem se s tím smířit a snažit se to užít.
Opravdu jsem přehnala?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
