Článek
Držela v ruce malý talířek a tak trochu rozpačitě přešlapovala. Mohla být tak v sedmém, možná osmém měsíci, bříško už měla opravdu pěkně kulaté. Dost stydlivým hlasem se zeptala, jestli bych jí nemohla dát trochu toho, co právě vařím, protože to prý tak nádherně voní až k nim. Myslím, že těhotné ženy mají občas opravdu silné chutě, kterým prostě nedokážou odolat, a vůně z mé kuchyně ji asi přemohla.
Strašně se omlouvala za tu troufalost, prý se vlastně ani moc neznáme, jen tak od vidění z chodby. Musela jsem se smát a ujistila jsem ji, že je to naprosto v pořádku. Zrovna jsem dělala takovou svou specialitu – pikantní kuřecí směs na olivovém oleji, se spoustou česneku, nakrájenými chilli papričkami a voňavými bylinkami. Myslím, že ta vůně musela být opravdu lákavá a linula se celým naším patrem. Naložila jsem jí tedy slušnou porci na její talířek, popřála dobrou chuť a ona s obrovským děkováním odkráčela.
Dívala jsem se za ní, jak se pomalu s tím svým pokladem na talíři šine ke svým dveřím. Vypadala trochu jako takový roztomilý, malý tučňáček, který si právě úspěšně ulovil tu nejlepší rybu a teď si ji spokojeně nese do svého hnízda. A já? Já jsem z nějakého důvodu měla taky obrovskou radost. Někdy stačí takováhle maličkost a člověku je hned líp na duši.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
