Článek
S Markem jsme se seznámili na vysoké. Byl to můj sen. Slušný, pohledný chlap, co miloval posilování a stará auta. Zamilovala jsem se okamžitě a byla jsem v sedmém nebi, když mě požádal o ruku.
Po roce manželství jsem otěhotněla. Během těhotenství jsem přibrala asi čtrnáct kilo. Po porodu jsem měla o něco víc než předtím, ale pořád jsem se vešla do stejného oblečení. Říkala jsem si, že to kojením a cvičením půjde dolů.
Jenže Marek neměl trpělivost.
Začal na mě tlačit, ať s tím něco dělám. Prý jeho kamarádi mají poznámky, jak jsem ztloustla. A co hůř, prý už ho tolik nepřitahuju. A pak přišlo to nejhorší. Dal mi ultimátum. Buď těch čtrnáct kilo do půl roku shodím, nebo mě opustí.
Byla jsem v šoku, zraněná, ponížená. Ale nechtěla jsem o něj a o naši novou rodinu přijít. A tak jsem začala dřít.
Každé ráno devadesát minut hot jógy. Po práci, když syn usnul, jsem chodila běhat nebo cvičila doma. Hlídala jsem si každou kalorii, abych jedla pod 1200 denně.
Povedlo se. Kila šla pomalu dolů a na konci lhůty jsem byla skoro na své původní váze. Marek byl spokojený. Myslela jsem, že máme vyhráno.
Ale pak se to celé otočilo.
Ti samí kamarádi, kteří si předtím stěžovali, že jsem tlustá, začali mít oplzlé poznámky o tom, jak jsem teď sexy. Řekla jsem Markovi, ať je usměrní. Slíbil, že s nimi promluví, ale nic se nezměnilo.
Svou frustraci jsem si začala vybíjet v dalším cvičení. Zhubla jsem dalších sedm kilo a zpevnila postavu.
Minulý víkend u nás byli jeho kamarádi na grilovačce. Jeden z nich mě chytil v kuchyni a začal mě osahávat.
Když jsem to řekla Markovi, byl sice naštvaný na kamaráda, ale zároveň i na mě.
Začal na mě křičet, že je provokuju. Že jsem tak moc zhubla schválně, abych ho mohla podvádět. Že si hledám někoho jiného.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Ten pohár ponížení přetekl. Bylo mi z něj zle. Z jeho logiky. Z jeho slabosti.
Mlčky jsem si šla do ložnice sbalit kufry a odjela k mamince.
Od včerejší noci mi neustále volá. Prosil, ať se vrátím. Že to tak nemyslel, že ten kamarád už k nám nikdy nevkročí.
Ale já nevím. Jsem tak unavená z toho, jak se snažím zavděčit. Nejdřív jsem pro něj byla moc tlustá. Teď jsem moc hubená. Bojím se, že kvůli němu skončím s poruchou příjmu potravy.
Pořád ho miluju. Ale miluju ještě toho muže, kterým byl, nebo toho, kým se stal? Nevím, co mám dělat. Ale vím, že takhle už žít nemůžu.
Ocitli jste se taky někdy v situaci, kdy jste pro partnera nebyli nikdy dost dobří? Kdy vás nutil měnit se, a pak vás za tu změnu trestal? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Zasloužíte si být milováni takoví, jací jste.
