Článek
S mým manželem Mirkem jsme se před šesti týdny stali otci nádherné holčičky. Já jsem ten, kdo zůstal doma na rodičovské, a starám se o ni většinu času. Naše dcera je úžasná, ale trápí ji silné koliky.
To znamená hodně pláče. A zjistili jsme, že jediný, kdo ji dokáže uklidnit, jsem já. Když ji chovám, ztiší se. U kohokoliv jiného pláče ještě víc. To se nedá vysvětlit, tak to prostě je.
A tady začíná náš problém. Moje tchyně.
Je to skvělá žena a myslí to dobře. Nabídla se, že nám pomůže, a dokonce u nás teď přespává v pokoji pro hosty. Pomáhá s praním plenek, s krmením. Toho si vážím.
Jenže jakmile malá začne plakat, nedokáže respektovat, že ji chci pochovat já. Bere si ji do náruče, a i když malá řve ještě víc a natahuje ke mně ručičky, ona ji drží a nenechá si to vymluvit.
Když jí jemně řeknu, ať mi ji prosím dá, vidím, jak se jí do očí derou slzy. Myslí si, že jí bráním v kontaktu s vnučkou. Že ji odstrkuju.
Hlavní problém ale je, že absolutně nerespektuje naše pravidla. To nejdůležitější pravidlo zní: žádné pusinky na pusu miminka. Je to pro mě nechutné a nehygienické. Řekl jsem jí to několikrát. A ona to ignoruje.
Aby toho nebylo málo, zve si k nám na návštěvu i mou švagrovou, která dělá to samé. Obě se pak nad naší uřvanou, přestimulovanou dcerkou rozplývají, šišlají na ni a dávají jí pusy na pusu, zatímco ona se z toho může zbláznit.
A můj manžel? Ten stojí stranou a mlčí.
Zkoušel jsem s Mirkem mluvit. Prosil jsem ho, ať si se svou matkou promluví on. Že to od něj vezme lépe. Jeho odpověď? „Je to přece moje máma, nemůžu jí nic říkat.“
Nechává mě v tom samotného. Já jsem ten, kdo musí být za zlého. Já jsem ten, kdo musí bojovat s jeho matkou o respekt k našim vlastním rodičovským rozhodnutím.
Jsem unavený. Z nevyspání, z neustálého pláče naší dcery a teď i z tohohle věčného boje. Ta její „pomoc“ mi přináší víc stresu než úlevy. Došel jsem do bodu, kdy bych byl radši, kdyby tu nebyla.
Jak jí to mám ale říct, abych nezpůsobil rodinnou válku? Jak mám nastavit hranice, když můj vlastní partner stojí na druhé straně a drží se máminy sukně?
Bojujete taky s tchyní nebo tchánem o výchovu svých dětí? Jak nastavujete hranice, zvlášť když vás partner plně nepodporuje? Podělte se o své zkušenosti na pribehy.kral@seznam.cz.
