Hlavní obsah
Příběhy

V 8 letech mě unesli. Tři roky pekla, pak útěk. Dnes čekám dítě s mým mužem

Foto: John Looy (Unsplash)

Když mi bylo osm, unesl mě cizí muž přímo ze školy. Následující tři roky byly peklem plným znásilňování, bití a hladu, ale v jedenácti se mi podařilo utéct a vrátit se domů. Dnes jsem vdaná za úžasného muže, mám dobrou práci a čekáme miminko.

Článek

Je mi šestadvacet a můj život je teď… dobrý. Opravdu dobrý. Mám milujícího manžela Martina, se kterým jsme svoji čtyři roky, práci, která mě baví, a co je nejkrásnější, čekáme naše první miminko – nosím ho pod srdcem a je to ten nejúžasnější pocit na světě. Pořád chodím na terapii, protože stíny minulosti jsou dlouhé, ale učím se s nimi žít. Učím se znovu milovat sama sebe. Nebylo to vždycky takhle. Dlouho jsem si myslela, že už nikdy nebudu šťastná.

Stalo se to, když mi bylo osm. Chodila jsem do třetí třídy na základce v našem městě. Ten den si pamatuju, jako by to bylo včera. Táta mi ráno říkal, že půjde dřív z práce, protože má jet s kamarádem na ryby, a že mě pak vezme na letiště, odkud jsme měli někam letět, už ani nevím kam. Byla jsem nadšená, milovala jsem letadla. Když pro mě po škole přišel cizí muž a tvrdil, že je tátův kamarád a že ho táta poslal, aby mě vyzvedl a vzal rovnou na to letiště, protože táta to nestíhá, věřila jsem mu. Nějakým záhadným způsobem věděl o tátově práci i o těch rybách. Byla jsem tak natěšená na to letiště, že jsem přesvědčila i učitelku, která se trochu divila, že pro mě nejde táta, že toho pána znám. A odešla jsem s ním.

To, co následovalo, byly tři roky pekla. Tři roky, které bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Drželi mě v zajetí v nějakém starém, polorozpadlém domě na samotě u lesa. Byla jsem znásilňovaná, bitá, často jsem trpěla hlady. Každý den byl boj o přežití, každý den jsem si v duchu opakovala jako mantru: „Uteču odsud. Vrátím se domů. Budu zase v bezpečí.“ To byla jediná věc, která mě držela při životě.

Když mi bylo jedenáct, po třech letech toho utrpení, jsem se naučila, jak si získat jeho důvěru. Nebo spíš, jak v něm vzbudit pocit, že mi může věřit. Začalo to tím, že mě občas bral s sebou na projížďky autem, i když jsem musela sedět na zadním sedadle a celou dobu mlčet. Pak mi dovolil chodit do kuchyně a připravit si jídlo sama. Dokonce jsem mu uklízela dům. A pak přišel ten den. Ten den, kdy jsme šli krmit kachny do městského parku. Bylo tam plno lidí, rodiny s dětmi, sluníčko svítilo. A já věděla, že je to moje šance. V jednu chvíli se na okamžik otočil, a já jsem prostě utekla. Běžela jsem, jak nejrychleji moje slabé nohy dokázaly, mezi lidi, co nejdál od něj. Myslím, že mě v tom davu ztratil.

Doběhla jsem k nějaké rodině s kočárkem a se slzami v očích jsem je prosila o pomoc. Řekla jsem jim, že mě unesli a že chci domů. Vychrlila jsem na ně své jméno, jméno mé školy, jména mých rodičů.

Abych to zkrátila: chytili ho. Později jsem se dozvěděla, že se ve vězení zabil. A já? Já jsem se vrátila domů. K tátovi, k mým sestrám, k našim psům. Ten pocit, když jsem je po takové době zase objala, ten se nedá popsat.

Dnes, jak jsem řekla, je mi šestadvacet. Žiju. A snažím se žít naplno. Cesta k uzdravení je dlouhá a trnitá, ale mám vedle sebe Martina, který je mi obrovskou oporou. Terapie mi pomáhá zpracovávat to trauma. A to malé stvoření, které roste ve mně, to je pro mě symbol naděje. Symbol toho, že i po tom nejhorším pekle může přijít světlo.

Nikdy nezapomenu na to, co se stalo. Ale už nedovolím, aby mi to zničilo život. Říkala jsem si: „Uteču.“ A utekla jsem. Pak jsem si říkala: „Uzdravím se.“ A uzdravuju se. „Znovu budu milovat sama sebe.“ A učím se to. „Překonám své trauma.“ A překonávám ho. Každý den je malý krůček. Ale je to krůček vpřed.

Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz