Článek
Už od narození malého Kubíka se to táhne jako smrad za patama. Můj Martin, dřív ten nejchápavější chlap pod sluncem, si začal všímat mých kil navíc. Neřekl nikdy nic vyloženě hnusného, to ne. Ale ty jeho „postřehy“, jak tomu sám říká, mi rvaly srdce na kusy. „Jé, tohle tričko ti dřív tak slušelo… teď už to tak nevypadá,“ prohodil ledabyle, když jsem si oblékla svoje oblíbené. Nebo se zadíval na můj pas a s údivem prohlásil: „Ty jo, jsem nevěděl, že se ti pas může takhle rozjet!“ Samé takovéhle jedovaté šipky, které jsem se snažila ignorovat. Jenže to se začalo dít i před kamarády a jeho rodinou. Měsíce a měsíce!
Na vánoční večeři u jeho rodičů jsem si oblékla nové květované šaty, které mi pochválila jeho sestra Jana. A Martin? Ten se s úsměvem přidal: „Jo, vypadají na tobě hezky… i když teda ten pas by mohl být o něco užší, co říkáš?“ V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Ve mně bouchly saze. Tohle už bylo přes čáru, poslední kapka. Zvedla jsem se od stolu uprostřed večeře a zařvala na něj, co mi plíce stačily: „UŽ DRŽ HUBU S TĚMA SVÝMA POZNÁMKAMA NA MOJE TĚLO!!!“ Zůstal na mě zírat s otevřenou pusou, jeho rodina taky. Někteří se mě snažili uklidnit, ale atmosféra houstla a večeře skončila dřív, než začala. Martin naštvaně odfrčel k nějakému kamarádovi a cestou mi poslal hnusnou SMS, že jsem ho ztrapnila a udělala scénu kvůli jeho „postřehu“. Nazval mě dětinskou a napsal, ať si jdu léčit mindráky, místo abych na něj řvala a děsila jeho rodinu.
Teď sedím sama v obýváku, koukám na blikající stromeček a cítím se jako naprostá kráva. Zkazila jsem Vánoce jemu i všem ostatním svojí přecitlivělostí? Měla jsem to spolknout a dělat, že nic? Nebo jsem měla konečně dát najevo, že jeho slova bolí a že už toho mám plné zuby? Jsem ta špatná já?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
