Článek
Právě jsem zjistila, že jsem těhotná, a jsem naprosto nadšená, stejně jako můj budoucí manžel Adam. Naše svatba je za pár týdnů a plánujeme to tam oficiálně oznámit, až budu za hranicí největšího rizika. Přesto jsme se rozhodli to říct našim maminkám. Kdyby se totiž nedej bože něco stalo, chtěla bych podporu své mámy. A přišlo mi nefér říct to jen jí, takže jsme to řekli i mé budoucí tchyni.
Moje máma měla přesně takovou reakci, v jakou jsem doufala. Slzy štěstí, pusy, hlazení bříška – prostě se vší parádou. Byla nadšená s námi.
Zato moje budoucí tchyně Jana na nás jen zírala s prázdným výrazem a pak pronesla: „A co s tím jako hodláte dělat?“
Byla jsem zmatená. „Jak to myslíte, co budeme dělat?“
„V okolí nejsou žádné kliniky.“
Vůbec jsem nechápala. „Kliniky na co?“
„Abyste se toho zbavili!“ vyštěkla.
Zůstala jsem na ni zírat. „Proč bychom se toho proboha zbavovali?“
„Přece nemůžeš být těhotná před svatbou,“ řekla tónem, jako by to byla ta nejzřejmější věc na světě. „To je strašná ostuda.“
„Proč ostuda?“ namítla jsem. „Spousta lidí má děti před svatbou a jsou šťastní a zdraví.“
„To možná jo,“ odfrkla si, „ale vdávat se těhotná přináší smůlu. Navíc budeš tlustá a nevejdeš se do šatů.“
Takhle to pokračovalo ještě chvíli. Její argumenty byly čím dál absurdnější a já cítila, jak ve mně vře krev. Nakonec se mi udělalo tak zle, že jsem se prostě zvedla a odešla. Nemohla jsem to už poslouchat.
Můj snoubenec Adam zuří, že u toho nebyl, aby ji mohl zastavit. Ale jedno je jisté. Hádám, kdo právě přišel o veškerá privilegia babičky, ještě než se babičkou vůbec stal.
Setkali jste se i vy s necitlivou nebo krutou reakcí rodiny na vaši radostnou zprávu? Nenechte si zkazit své štěstí. Ale pokud se chcete podělit o svůj příběh, napište mi na pribehy.kral@seznam.cz.
