Článek
Nikdy jsem sem nepsala, ale letos jsem tak naštvaná, že sotva dýchám a mám chuť křičet. V sobotu jsme dorazili k mým tchánovcům na Moravu. Čtyři hodiny cesty autem s dvěma malými dětmi, abychom tam strávili jednu noc a pak jeli zase domů. Jezdíme za nimi málokdy, hlavně kvůli mé práci. Jsem gynekoložka a porodnice a mám jen velmi málo volných dnů.
Přijedeme tam a můj tchán Josef nikde. Děti se mezitím samozřejmě vrhly babičce Marii kolem krku, objímaly ji a dávaly jí pusinky. Past sklapla. Můj muž Pavel se ptá, kde je táta. A tchyně s ledovým klidem prohodí: „Ále, necítíme se oba dobře. Už dva dny zvracíme a máme průjem. Pepa je zrovna na záchodě.“
Pavel se zeptal, jestli snědli něco špatného. „Ne, prosím tě. Všichni v práci to teď mají!“ V tu chvíli se ve mně všechno zastavilo. Měla jsem pocit, že se mi do očí derou slzy vzteku a bezmoci. Neudržela jsem se. „Jak jsi nám to mohla udělat?“ vyjela jsem na ni. „Jak jsi nás mohla vědomě vystavit něčemu takovému? Jsou Vánoce! A ty moc dobře víš, že pracuju s novorozenci a těhotnými ženami!“
A teď přijde to nejlepší. Její odpověď, ze které se mi udělalo fyzicky zle. „No jo, ale kdybych vám to řekla… tak byste přece nepřijeli.“ Ústa mi klesla až na podlahu. Zůstala jsem na ni zírat v němém úžasu. Její sobeckost neznala hranic. Pavel jí řekl, že to od ní nebylo správné, a zeptal se, co bude dělat, když onemocní vnoučata.
Její reakce? Jen mávla rukou. „Prosím tě, však oni to zvládnou!“ A hádejte, co se kurva stalo. Na Štědrý večer jsem byla vzhůru. Celou noc. Obě moje děti zvracely. Jedno po druhém. Bylo to nekonečné. Ráno na Boží hod jsem se probudila a začala jsem zvracet i já.
Musela jsem zavolat do nemocnice kolegovi, aby za mě zítra vzal plánovaný císařský řez. Cítím se provinile vůči své pacientce a zároveň bezmocně. Moje děti si neužily stromeček, dárky, nic. Celé Vánoce, na které se tak těšily, jsou v háji. A to všechno jen kvůli mé hloupé, sobecké tchyni. Jsem tak naštvaná, že ani nevím, co mám dělat.
Zkazil vám někdy někdo z rodiny důležitou událost svou bezohledností? Podělte se o svůj příběh na adrese pribehy.kral@seznam.cz.
