Článek
Byl jsem na prvním rande s opravdu milou holkou, Aničkou. Vzal jsem ji do jedné z těch lepších restaurací v centru Prahy, o kterých si kluci v mém věku myslí, že s nimi udělají dojem. Nevěděla, kam jdeme, mělo to být překvapení.
Všechno šlo skvěle. Seděli jsme, povídali si, zrovna jsme si objednali jídlo. Najednou Anička zrudla jako rajče a zasyčela na mě: „Schovej se!“
Byl jsem zmatený a chtěl jsem se zeptat proč, když k našemu stolu přistoupil starší pár. Představili se jako Aniččini rodiče.
Po krátké, neuvěřitelně trapné konverzaci o ničem se ke slovu dostal její otec. Už se stihl dvakrát nenápadně zmínit, že je policista, a pokaždé si přitom ležérně sáhl na bok, kde by normálně měl pouzdro se zbraní.
Pak se na mě upřeně podíval a položil otázku, o které jsem si myslel, že už se dneska nepokládá.
„A jaké máte s mou dcerou úmysly?“
Abych to uvedl na pravou míru, mé úmysly byly naprosto nevinné. Chtěl jsem ji poznat a třeba z toho mohl být hezký vztah. Bohužel, ta otázka mě naprosto zaskočila a já mám tendenci (čti: vždycky a bez výjimky) používat humor jako obranný mechanismus.
Takže jsem odpověděl:
„Upřímně? Zatím mám v úmyslu jenom dojíst tenhle řízek.“
Anička a její matka dostaly záchvat smíchu.
Její otec se ale ani nepousmál. Jeho obličej zkameněl. Beze slova chytil Aničku za paži a doslova ji od našeho stolu odvlekl.
Už se nikdy neozvala.
Zkazili jste si někdy slibné rande jedním jediným hloupým vtípkem? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Aspoň se společně zasmějeme vaší bolesti.
