Článek
Víte, vdávala jsem se teď poslední den v prosinci, bylo mi třiadvacet a i po pár měsících to ve mně pořád vře, hlavně když slyším ty řeči okolo. Byla to zimní svatba se vším všudy, hromady sněhu, prostě romantika. Barvy jsem zvolila lesní zelenou a zlatou. Moje šaty byly samozřejmě bílé, ale pro družičky jsem vybrala právě tu krásnou, sytě zelenou. Jen moje svědkyně měla mít šaty černé a všechny jsme měly mít zlaté doplňky.
Mám kamarádku Katku, teda, měla jsem kamarádku… Poprosila jsem ji, aby mi šla za družičku. Jenže už když jsme vybíraly šaty a já holkám řekla o té lesní zelené, Katka se začala kroutit. Prý je to barva úplně na nic, nelichotivá a že bych měla vybrat něco víc „holčičího“. Navrhovala růžovou, modrou, dokonce i červenou. Řekla jsem jí jasně, že ne, že téma je zimní a ta zelená se k tomu perfektně hodí. Poděkovala jsem jí za názor, ale trvala na svém. Když pak zjistila, že moje svědkyně bude mít černé šaty, hned se ptala, jestli by je nemohla mít taky. Znovu jsem řekla ne, černou má jen svědkyně. A co je důležité – všechny šaty pro družičky jsem platila já.
Přeskočíme na svatební den. Ráno, chaos, líčení, česání… a Katka dorazí o půl hodiny později. V ruce táhne tašku, ve které evidentně byly nějaké šaty. Ptala jsem se jí, co to jako je? Prý kdyby jí ty zelené byly nepohodlné, tak aby se mohla po focení na hostině převléct. Řekla jsem si, no dobře, hlavně teď nedělat dusno.
Pak už jsme byly všechny oblečené, já nervózní jak sáňky v létě, scházely jsme dolů, protože obřad měl začít za půl hodiny a ještě nás čekalo nějaké focení předem. Katka šla poslední… a měla na sobě ČERNÉ šaty! Já si toho hned nevšimla, zrovna jsem se fotila s našima, ale přiběhla moje svědkyně a upozornila mě na to. Šla jsem za Katkou a ptala se jí, co to má znamenat. Ona mi s klidem řekla, že ty zelené šaty nesnáší, že ta barva je hnusná a vypadá v ní příšerně, takže si vzala černé. Zatnula jsem zuby a poprosila ji, ať se jde okamžitě převléct. Odmítla a začala ode mě odcházet. Řekla jsem jí, že jí to říkám naposledy, a pokud neposlechne, zavolám ochranku a nechám ji vyvést. Na to na mě začala křičet, ať jdu do háje. Tak jsem tu ochranku fakt zavolala a poprosila je, aby ji vyvedli. Udělala tam neuvěřitelnou scénu, ječela, jaká jsem kráva, že ji nemůžu nutit nic nosit a že jsem hrozná, bezohledná kamarádka.
Svatba pak naštěstí pokračovala a byla naprosto úžasná, přesně jak jsem si přála.
Jenže od svatby mi Katka neustále bombardovala telefon odpornými zprávami a chtěla vrátit peníze za ty černé šaty, které si sama koupila a vlastně si je ani „neužila“. Musela jsem si ji zablokovat. Ale co mě mrzí víc, i některé další družičky mi naznačily, že jsem ji možná neměla takhle vyhazovat a ztrapňovat, že to bylo trochu drsné. A že bych jí ty peníze za ty její šaty snad měla vrátit. Pořád mi to vrtá hlavou… Udělala jsem fakt něco špatně, když jsem ji vyhodila?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
