Článek
Udělal jsem chybu, nebo byste na mém místě reagovali stejně? Jsem z toho pořád špatný, ale hlavně zklamaný.
Je mi 37 let, jsem vdovec a mám třináctiletého syna Davida. Před časem jsem potkal Evu, moji současnou ženu. Eva má šestnáctiletou dceru Lucii z předchozího vztahu. Většinou spolu vycházíme docela dobře. David je ten tišší typ, hodně si žije ve svém světě, ale ne tak, že by to bylo nějak znepokojující. Prostě introvert. Eva a Lucie jsou pravý opak – společenské, hlučnější. Obě se ho často snažily povzbuzovat, aby byl víc venku, zapojoval se do aktivit, jezdil na rodinné sešlosti s její stranou rodiny. David si stěžoval, že ho nutí dělat věci, které mu nejsou příjemné, a že nerespektují jeho potřebu klidu a soukromí. Promluvil jsem si s Evou i Lucií a požádal je, aby mu daly prostor a nechaly ho trávit čas po svém. Omluvily se a slíbily, že ho nechají být.
Blížil se Den matek a já chtěl pro Evu uspořádat oslavu s překvapením. No, překvapení to dlouho nevydrželo, protože Lucie jí to samozřejmě vykecala, aby se mohla „připravit“. Včera jsem se vrátil z práce dřív než obvykle, abych dořešil poslední přípravy – plánovali jsme oslavu v restauraci a pozvali jsme i její rodinu. Měl jsem klíče, a když jsem vcházel přede dveřmi do bytu, zaslechl jsem, jak se Eva a Lucie baví s Davidem. Eva ho přesvědčovala, jestli by nemohl říct mně, že chce zůstat doma a nejít s námi do té restaurace slavit. Zarazil jsem se a poslouchal dál. David se ptal proč. A ona mu řekla, že jeho introvertní a „společensky neohrabané“ chování bude její rodině nepříjemné a zkazí jim náladu. Slíbil jí, že se bude chovat slušně a pokusí se s každým bavit. Ale ona mu řekla, že tomu nevěří. Pořád ji ujišťoval, ale pak vyjela a řekla mu, že technicky vzato není jeho máma, takže nechápe, proč s ní tak strašně chce slavit Den matek. Lucie k tomu ještě prohodila nějakou jízlivou poznámku, už si nepamatuju jakou. A pak obě ztuhly, když mě uviděly stát ve dveřích. Jen na mě zíraly a neřekly ani slovo. Poslal jsem Davida i Lucii do jejich pokojů a pak jsem Evě řekl, že oslava se ruší. Prostě nebude. Snažila se hádat, pořád se ptala proč, tak jsem jí řekl proč. Zkoušela vysvětlovat, že to tak nemyslela a že jsem slyšel jen část rozhovoru, ne všechno. Řekl jsem jí, že se o tom nehodlám dál bavit a že rozhodnutí padlo. Začala křičet, co prý řekne své rodině a že dělám obrovskou chybu a jak jí ubližuju.
Ignoroval jsem ji, i když dělala jednu scénu za druhou. Dnes brzy ráno sebrala Lucii a odjely k jejím rodičům. Od té doby ani jeden telefonát, ani zpráva. Je tu hrozně napjatá atmosféra. Jsem pořád naštvaný, ale spíš mě to celé hrozně mrzí a bolí. Jasně, slíbil jsem tu oslavu, ale to, co řekla mému synovi, mi přišlo tak hnusné, že jsem to nemohl jen tak přejít.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
