Článek
Začnu tím průměrným důchodem, který má činit od roku 2025 přes 21 tis. Kč. Je to hodnota velmi pofidérní, protože kupní cena je opět nižší, než byla v roce minulém. Je to proto, že cena potravin jde závratnou rychlostí nahoru. Nebudu uvádět čísla, protože na to expert pan ministr Jurečka. Mám za to, že určité nechodí nakupovat a nebo si neobjednává v „košíku“ či v “ rohlíku", protože to by se divil.
My důchodci po osmdesátce už do těch hospod tolik nechodíme, protože prostě nemůžeme. Máme jednu nebo i dvě hole, někdo chodítko, ti movitější si koupí el. invalidní vozík. A také máme raději pohodu domova a zdravější ovzduší, neboť co jsem naposledy zjistil, opět se rozmohlo kouření i tam, kde se podává jídlo.
Naše radosti, než hospody, jsou trochu jinde. Sledujeme jak nám rostou vnoučata či pravnoučata, a jsme rádi za každou zprávu o jejich výsledcích ve škole, když se jim vydaří na výbornou test z angličtiny či matiky. Samozřejmě máme také docela obavu z toho, aby někde nebourali na motorce či v autě. Takže se musíme stále učit ovládat mobilní telefon, což je pro nás někdy dosti stresující. Každý máme svůj telefon a stále je hledáme. Některé volací postupy jsou pro nás stále záhadou.
Docela aktivně sledujeme televizi. Moje manželka nemůže být bez každodenního zpravodajství ze světa. A za komentáře by se nemusel stydět ani největší moralista. Ono to začíná již při snídani, kdy si dáme kávu a k tomu namazaný krajíc domácího chleba meruňkovým džemem a nebo míchané vajíčko. Jo, ten chleba je skutečně domácí, protože se jednou za týden obětuji a upeču ho v hrnci podle receptu z You Tube. Je to nevýslovná dobrota. Ale abych neodbočoval. Takže již při snídaní se řeší věci světoborného významu a komentují se s rozdílnými názory, neboť doma respektujeme svobodu slova. Ale nemyslete, že jde všechno hladce. Manželce je 86 a mě devadesát. Máme skoro na všechno odlišné názory. Na politiku, na jídlo, na ceny, na lékařskou pomoc, a v neposlední řadě i na život, jaký současně dva staří lidé žijí. Po hospodách vůbec netoužíme, spíše se radujeme z každého slunečného dne, kterých je v poslední době pomálu, a diskutujeme, čím to asi je a že se nám lidem cosi zamlčuje, že se Země asi točí trochu nějak jinak nežli má, a nesmí se jít s pravdou ven. No to víte, přemele se všechno možné.
Ale k tomu podstatnému, moje manželka je na kyslíku a já nemohu chodit k vůli artróze. Snažíme se jeden druhému pomoci jak jen to je možné. Pomáhají nám dvakrát týdně Sociální služby, takže máme určité věci vyřešeny. Zatím dokáži uvařit, ale uvažujeme o dovozu hlavního jídla. Nevydržíme totiž delší dobu stát u plotny. Těšíme se na teplé Jarní dny, až si vyjedeme na invalidním vozíku na procházku. V žádném případě však nepojedeme kdesi do hospody. To nás neláká.
