Článek
Musím říci, že mě to velmi mrzelo, neboť jsem v té době studoval odbornou papírenskou školu v Hostinném. Ale výroba měla svůj plán a plnění hospodářského programu po válce mělo před životním prostředím přednost. Abych to upřesnil, studoval jsem v roce 1951 až do roku 1953.
Součástí tehdejší výuky byla branná výchova. V roce 1952 jsme měli celá škola branné cvičení a trasa vedla z Hostinného podél toku Labe až k přehradě, k této pohádkové stavbě. Snad nemusím ani vyprávět, jak to podél celé „bojové“ trase páchlo. Ani nám nechutnala svačina, pečlivě připravená ve školní kuchyni, zabalená do balícího papíru naši „Krpácké“ výroby.
Několik dní po tomto cvičení jsme o tomto problému začali hovořit ve škole. Důvody znečištění byly dostatečně známy. Chyběla kvalitní čistírna odpadních vod. Jenomže to chtělo velké investice, na které nebylo v tehdejší době ani pomyšlení. Celá diskuze vedla odnikud někam. K výstavbě čistírny došlo o mnoho let později.
Chci jenom připomenout, když se vrátím k onomu bojovému cvičení, že příroda kolem Labe se nijak nedala zapáchající vodou odstrašit a že povodí bylo překrásně zabarvené podzimní náladou, nádherně zlatavou až do červena barvou a přírodní scenérie by mohl závidět každý malíř.
Jenom pro pořádek uvedu, že naše školní jednání kolem zapáchajícího Labského toku se dostalo ke sluchu školního vedení a nastal problém. Ale to je úplně jiná kapitola a krásná stavba, skutečně pohádkové nádhery přehrady; ta za to nemůže.
