Článek
Po ruském útoku na Ukrajinu byly hojně slyšet názory vyjadřující překvapení ve stylu: „Putin se změnil, jak se to mohlo stát?“, jako by ruský útok byl něco nového a nečekaného. Případně to bylo rozvinuto ve stylu: „To je jen ten iracionální Putin, ale prostí Rusové jsou mírumilovní Slované s něžnou duší a určitě s válkou nesouhlasí.“ Z toho pak vyrůstaly neoprávněné naděje, že když si Rusové nebudou moci koupit nejnovější iPhone, tak začnou protestovat a přinutí Putina se zklidnit.
Studenou sprchou na tyto spekulace pak jsou výsledky průzkumů veřejného mínění, které konstantně ukazovaly podporu drtivé většiny Rusů pro Putinovo vojenské dobrodružství. Jistě, lze mít pochybnosti o vypovídací hodnotě těchto průzkumů, stejně jako u oficiálních průzkumů, které u nás v dobách předlistopadových mapovaly postoj obyvatelstva k vedoucí úloze komunistické strany. Přesto však dosavadní vývoj ukazuje, že ti Rusové, kteří v Rusku protestují (a jsou za to trestáni) proti Putinově válce představují sice statečnou a obdivuhodnou, ale zároveň velmi malou menšinu, jež ničeho nedosáhla a, pokud se situace výrazně nezmění, ani nedosáhne. Protože ta válka není jen Putinova.
Myšlenková akrobacie
Působivou sondu do „ruské duše“ nabízí série rozhovorů z doby krátce po zahájení války, které vedl ruský novinář s lidmi v Rusku (v českém překladu zde první a druhá část). Oba články určitě stojí za přečtení a kromě jiného je možné v nich pozorovat působivé ukázky myšlenkové akrobacie. Polovina oslovených rozhovor odmítla, což naznačuje, že za částí ruské názorové jednoty stojí tradiční obava z gumoléčby aplikované kverulantům pověřenými soudruhy z bezpečnostních složek. Ovšem druhá polovina naopak reagovala velmi výmluvně a aktivně prezentovala své postoje, které se dají shrnout do hesla: „Podporuji svého prezidenta, protože ten nejlépe ví, co dělat.“ To je připomínkou, že kromě strachu z represí existuje i další rovina, kterou má za cíl níže ilustrovat i tento text.
Přirozeně se jedná o „starou dobrou“ propagandu. S tou se často setkáváme na téma, co Rusko udělalo nebo neudělalo a proč to vždycky bylo správně (příklady třeba zde a zde). Kromě této reaktivní složky však dlouhodobě funguje i propaganda proaktivní, jež má za úkol posluchače preventivně „naočkovat“ proti budoucím pochybnostem. Jelikož její hlavní cílová skupina se nachází v Rusku, je pro neruské čtenáře, kteří ji cíleně nevyhledávají, méně viditelná, což je škoda, protože její tematické zaměření leccos vysvětluje. Níže uvedený výběr, který samozřejmě není a nemůže být kompletní, představuje ilustrativní sondu do „ruské duše“. Záměrně však do něj byly vybrány ukázky z doby předspeciálněoperační, konkrétně z let 2011–2017, což ukazuje, že se nejedná o nějaké dočasné válečné vzedmutí emocí a že ten, kdo chce sklízet vydatnou úrodu, musí zasít a pěstovat s dostatečným předstihem.
Výběr hitů
Na šestém místě se nachází titul Putinova armáda. Navzdory militantnímu názvu je obsah veskrze mírový. Nejedná se dokonce ani o píseň, nýbrž o video, kde půvabná studentka se vyznává z toho, že má ráda člověka, který je „slušný politik a úžasný chlap“, kterého milují miliony lidí a pouze hrstka lidí ho nenávidí, protože se ho bojí nebo mu kvůli své neschopnosti závidí. Studentka s kamarádkami vyhlašuje soutěž v roztrhávání triček na podporu volební kampaně onoho politika. Je jím Vladimír Putin a toto video bylo součástí jeho kampaně za opětovné zvolení po medvěděvském intermezzu. Zajímavé je, že video se tváří jako občanská iniciativa zdola, avšak pak se ukázalo, že je produktem prověřených stranických kádrů. To vyvolává půvabnou podobnost s kampaní „Za Babiše bylo líp“ z minulých voleb (viz třeba zde a zde), která je recyklována i v letošním roce.
Na pátém místě následuje poutavě rytmická píseň Takového jako Putin (Такого как Путин), kde zpěvačka popisuje své problémy se svým ruským přítelem a jako řešení vidí najít takového muže, jako je Putin, tj. „plného sil, který nepije a který nezahýbá“. Zvláště působivé je, že klip se zpěvačkou sledují dva ruští muži a souhlasně pokyvují hlavou. Z toho je vidět další, dosud nezmíněná, superschopnost Vladimíra Putina, a to zasáhnout proti notorickému sexismu a přimět ruské muže k genderové sebekritice. To je výkon, před nímž západní woke úderníci mohou jen blednout závistí.
A čtvrté místo ještě přitvrzuje. Nachází se na něm píseň Můj Putine (Мой Путин). V ní se zpěvačka Mašani během romanticky laděného klipu vyznává z lásky k Putinovi. To je shrnuto v refrénu, který zní: „Můj Putine, můj milý Putine, vezmi mě s sebou, já chci být s tebou.“ Píseň má však alegorické vyznění, neboť Mašani je oblečena do ruské trikolóry a zjevně ztvárňuje celé Rusko toužící po Putinově mužné náruči. V klipu se však též nachází i její alter ego, dívka v ukrajinských barvách, jež se trápí ztracena v pustém labyrintu. Příběh nakonec dopadne dobře, když se i Ukrajina dostane ven z pasti a také může následovat Putina. Tuto myšlenkovou konstrukci by šlo odmítnout jako neškodný a nereálný bizár, ale to by bylo hrubé podcenění. Ve skutečnosti ilustruje postoj mezi Rusy hojně rozšířený a hluboce zakořeněný, že Ukrajinci (a případně další národy nárokované jako součást „ruského světa“) jsou fakticky Rusové, za vše vděčí Rusku a pod jeho vládou jim bylo nejlépe. V tomto kontextu pak odmítnutí přijmout ruskou vládu a ruskou identitu je vnímáno jako „zrada“ a stojí za jejich obsesí pojímat válku jako „spravedlivé trestání“ a vést ji v kulturně-genocidním stylu.
Na třetím místě se umístil vzácný exemplář – píseň Do toho, Putine (Действуй, Путин), která nostalgické posluchače jistě nadchne mladickým zápalem a ryzím, až pionýrským provedením. A také je tam sólo na garmošku. Text je dost informativní a refrén je chytlavý: „Pro Rusko je silný argument – Putin, Putin, Putin prezident.“ Píseň pak konzistentně končí slovy: „Putin, Putin, Putin prezident. Nejlepší prezident na světě!“ Tento personálně zaměřený postup vychází z významné ruské tradice, hojně reprodukované i v zahraničí. V německé verzi to ilustruje například píseň „Stalin, přítel a soudruh“ (Stalin, Freund, Genosse), v jejímž textu k úspěšné aktualizaci stačí pouze zaměnit jméno adresáta, jak ukazuje například refrén: „Putin vede nás ke štěstí a míru, neomylný jak let slunce. Ať žije dlouho, Putin, přítel a soudruh, věrný a chytrý!“ (celý text viz zde, původní ruská inspirace pod názvem Píseň o Stalinovi viz zde). Viditelná je i podobnost s další písní z „pokrokového“ Německa, jež má lapidární název „Die Partei hat immer Recht“ a podobně chytlavý refrén „Die Partei, die Partei, die Partei!“.
Na druhé místo se probojovala píseň Vladimír Putin je chlapík! (Владимир Путин молодец!). Úderný ruský termín moloděc je v textu ještě znásoben ve formě: „Vladimír Putin moloděc, politik, vůdce a borec.“ Oproti předchozímu tento klip zaujme i bombastickou výpravou. Například scéna s vítajícími dvořany by zabodovala i ve Versailles krále Ludvíka XIV. V klipu je též možno letmo pozorovat útok imperialistického ptáka a také je v něm věnován prostor státnickému projevu Putina hovořícího o „bratrském ukrajinském národu“ (a v tomto kontextu pak již není překvapivé, že takový bombastický styl pozitivně rezonoval u francouzského prezidenta i po únoru 2022). Putinem zmíněnou tezi pak s oblibou opakovali západní „deeskalátoři“ i proruští „experti“ a rozvíjeli ji ve smyslu, že „zlý Západ nutí slovanské bratry mezi sebou bojovat“ (a s tím souvisí i příběh o „ukradeném míru z Istanbulu“). Ukrajincům se tento názor nelíbí (viz třeba toto animované shrnutí), což není nijak překvapivé, jelikož sám Putin nedávno sdělil, co je jeho skutečným obsahem: „Již jsem řekl, že považuji ruský a ukrajinský národ za jeden národ. V tomto smyslu je celá Ukrajina naše.“
První místo obsadila píseň Strýčku Vláďo, jsme s tebou (Дядя Вова, мы с тобой) z roku 2017. V působivém klipu sází na osvědčenou ruskou kombinaci dětí, uniforem a smrti. Školáci v uniformách dramaticky zpívají, jak mají rádi mír, jak budou bránit Sevastopol a Krym. Zvláště pikantní jsou pak verše o „rudé hvězdě, která je znamením družby“ a o „návratu Aljašky“. Celé sdělení shrnuje refrén: „Ať je na světě mír, ale jestli hlavní velitel nás zavolá do poslední bitvy, strýčku Vláďo, my jsme s tebou!“ Jedná se o ukázku široce rozšířeného fenoménu přípravy „mladých kádrů“. tato tematika je oblíbenou náplní školních a školkových besídek (viz třeba zde a zde). Je ilustrativní, že v prvním odkazu komentátor skupinové pochody v uniformách považuje za „ukázku vysoké kvality ruského školství“ a za „vyjádření individuality“ účastníků. Do služeb přípravy na „poslední bitvu za strýčka Vláďu“ bylo přirozeně zapojeno i každoroční květnové exhibování v uniformách (ukázka), které dlouhodobě představuje univerzální nástroj k prosazování veškerých ruských požadavků.
Co s tím?
Výše uvedené ukázky mohou být zdrojem potěšení, pobavení i obav, podle preferencí každého čtenáře. Nicméně zároveň ukazují, že současný stav v Rusku nevznikl ze dne na den a také žádné jednorázové „deeskalační“ gesto jej nevymaže. Bohužel však tento styl myšlení prezentující současnou situaci ve vztazích s Ruskem jako nějakou jednorázovou a výjimečnou odchylku, která pomine a následně bude možné se vrátit obvyklému byznysu je hluboce zakořeněn například v Německu (pro přehled anglicky viz článek s přiléhavým názvem Putinovi užiteční němečtí idioti) a sklony k němu má i aktuální osazenstvo Bílého domu. Jedna možnost je se, podle vzoru „chcimírů“ vyskytujících se od Zelených po „vlastence“ děsit nad vizí, kdy strýček Vova vede ruské děti do „posledního boje“, anebo je možné se realitě postavit čelem. Je možné dál zkoušet plnit ruské požadavky a snažit se Putina nerozzlobit, anebo jej přimět přehodnotit jeho záměry tím jediným způsobem, kterému Rusové rozumějí.
