Článek
Rusko má v roce 2024 nejlepší dostupné „okno příležitosti“ k rozhodnutí války na Ukrajině ve svůj prospěch. Fakticky přešlo na válečnou ekonomiku a rychleji než Západ zmobilizovalo kapacity svého vojensko – průmyslového komplexu. V téže době byla pozice Ukrajiny oslabena zároveň v oblasti lidských zdrojů i výzbroje kvůli odkládání nezbytné mobilizace a kvůli „pauze“ v dodávkách výzbroje a munice z USA v důsledku tamních vnitropolitických sporů. Tento pro Rusko výhodný stav trvá od závěru roku 2023 a zůstává otevřené, do jaké míry se jej Rusům podaří využít k rozhodujícímu vítězství na bojišti.
Zároveň však platí, že nebude trvat dlouho. Americká podpora byla na jaře odblokována, nedostatek zbraní a munice, byť stále přetrvává, přestal být akutní a zároveň proběhla ukrajinská mobilizace, takže lze předpokládat i postupné nahrazování lidských ztrát. Taktéž zbrojní výroba v USA a v Evropě bude postupně narůstat a ruský náskok se bude snižovat. Nadto ruská zbrojní výroba ze značné části stojí na reaktivaci a případné modernizaci výzbroje zděděné po SSSR. Tyto zásoby jsou obrovské, ale nikoli nekonečné. Přibližně polovina zbraní z nich už byla od února 2022 použita, a to se jedná o ty více zachovalé a snáze zprovoznitelné kusy(viz příslušná část zde). Tím je ohroženo udržení dosavadní mohutné materiální převahy v munici i výzbroji, která je zásadním předpokladem pro ruské bojové úspěchy. Toto strategické „okno příležitosti“ se tedy začíná pomalu uzavírat a příští rok může být ruská situace daleko méně růžová, než jak je prezentována nyní.
Komunikační inverze – klíč k porozumění Rusku
Z toho se nabízí otázka, co s tím hodlá Rusko dělat a jak hodlá uniknout výše nastíněnému nebezpečí. Předpovídat akce kremelské věrchušky je notoricky obtížné, ale naštěstí pro tento účel existuje historicky prověřená zásada – Rusové s největší pravděpodobností chtějí provést to, co nejvíce popírají a vylučují. A naopak nejméně pravděpodobné je to, čím nejčastěji vyhrožují, viz ony proslulé „červené linie“ a vyhrožování „dramatickými následky“ a použitím jaderných zbraní v případě dodání dělostřelectva, dodání HIMARSů, dodání ATACMSů, dodání obrněných vozidel, dodání tanků, dodání letadel, palby na Krym, palby do Ruska, překročení hranice do Ruska atd. A co je tedy z ruského pohledu ta hlavní hrozba a jaká bude optimální záchrana?
Odpověď nám poskytne osvědčený generál Pelz, jenž již mnohokrát předvedl, že z hlediska svého myšlenkového nastavení i propagandistického úsilí je „opravdový Rus“ se vším všudy. V předchozích článcích generál vehementně agitoval, jak se ekonomická síla USA hroutí a jak „zpatnáctinásobený“ ruský vojenský průmysl svou převahou snadno rozdrtí Ukrajinu i s celým Západem a že toto drcení může probíhat neomezeně dlouho. Rovněž se ze stejných zdrojů doslechneme, jak Rusku západní sankce nevadí, ba dokonce mu prospívají, Rusko ekonomicky vzkvétá, zatímco Evropa zahyne v chudobě a chladu a tuto zimu bude už doopravdy přežívat pojídáním křečků (viz tato ruská předpověď již z roku 2022), zatímco Rusko „dobrá nálada neopustí“, jak pěl Solovjov již v roce 2008. Z toho plyne, že i on se bojí, že Rusku dochází čas a opotřebovávací válka pro něj přestane být udržitelná. Stejně tak i „válečná ekonomika“ z logiky věci není něco, co je určeno k dlouhodobému fungování.
Generál Pelz podobný proslulému Brouku Pytlíkovi proto zoufale skáče ze strategie přes diplomacii, sociologii, právo, psychologii, politologii, ekonomii až k etnografii, statistice a historii a ze všech sil se snaží svými bajkami vzbudit u posluchačů dojem, že je nutno co nejrychleji přerušit podporu Ukrajině a vyhovět ruským požadavkům. Přirozeně to podává ve stylu, že to je to nejlepší pro nás i pro Ukrajinu, z čehož podle zásad jeho (tj. ruské) komunikace vyplývá, že to je to nejlepší pro Rusko.
A když se tato Pelzova stachanovská agitace nepodaří, jaká tedy z ruského pohledu (který přirozeně nemusí vždy odpovídat realitě) zbývá záchrana? I na to je odpověď zřejmá. Jedná se o takový vývoj, o němž ruská propaganda a generál Pelz nejvíce říkají, že ho vůbec nepotřebují a že jim je zcela lhostejný.
Trump jako budižkničemu
V rámci letošních pelzovských přednášek přišla řeč i na americkou politiku a tamní prezidentské volby. Pan generální expert to rámuje v kontextu, že americká zahraniční politika je dlouhodobě (už od devadesátých let minulého století) řízena „neokonzervativci“, kteří usilují o „světovládu“ a o „zničení Ruska“. Tato „neokonzervativní“ politika v pelzovské realitě tedy probíhala beze změny i za prezidentů Obamy, Trumpa a Bidena. Proto generál Pelz dává, navzdory pokusům snaživé paní moderátorky, najevo ostentativní nezájem o výsledky prezidentských voleb v USA a zejména skoro až pohrdavě pohlíží na úvahy o případných snahách Donalda Trumpa vyjednat s Ruskem mír.
Úvodem samozřejmě nesmí chybět obligátní naznačení, že v USA volby (pokud nevyhraje Trump) nebudou demokratické: „Ale když jsme se toho dotkli, tak to vypadá, že všechny esa v rukávu má dneska opět Trump, ale mám pocit, že Deep State je rozhodnut mu v tom zabránit stůj, co stůj, to znamená, že možná i za nejvyšší cenu.“ Závěr z toho plynoucí není řečen nahlas, ale je ponechán „pozornému čtenáři“ k domyšlení, tj. v Rusku samozřejmě nic takového nehrozí, volby tam probíhají demokraticky (a třeba také „všelidová hlasování“ o připojování ukrajinských území), čehož nezvratným důkazem je, že v Rusku stále úspěšně vládne „velký kormidelník“ Putin a o výsledcích hlasování tam ani na chvíli nejsou ani ty nejmenší pochyby (dokonce už před volbami).
Ale jinak samozřejmě, v souladu s výše uvedeným, generál Pelz má (slovy oddané paní moderátorky) „vizi“, v níž prezentuje Trumpa jako prosťáčka, jehož případné vítězství ve volbách stejně nic nezmění: „Donald Trump měl už v prvním volebním období některá prohlášení, která v člověku budila naděje, ale jeho personální politika – jak bych to řekl vznešeně – byla velmi špatná, protože se obklopil lidmi, kteří byli přímo jeho političtí nepřátelé, takže nevím, jak to bude dělat teď, jestli se poučil, jestli je to vůbec možné, aby si vybral někoho, kdo s ním souhlasí. A i tak si nedovedu úplně představit, co by dělal.“
Vize o přilézajícím Trumpovi
Tato „vize“ je plně v souladu s výše uvedeným odhalením o piklích „neokonzervativců“, úsilí o „světovládu“ a „zničení Ruska“, což prý bylo neměnnou americkou politikou za všech amerických prezidentů od Bushe dál, tj. i za Trumpa. Jediný způsob, jak by Trump mohl být „zachráněn“ představuje situace, kdy Trump, který „samozřejmě ví, čí raketa je větší“, pokorně přijde za Putinem, aby se nechal „osvítit“ jeho moudrostí, což by mohlo „spasit“ Ameriku i Trumpa osobně. Pelzova „vize“ to popisuje takto: „Jedné věci bych byl možná ochoten věřit: On o sobě neustále vykládá, že je vynikající vyjednávač – ať už to je pravda, nebo ne – patrně si to opravdu myslí – a vypadá to, že si upřímně myslí, že by se skutečně asi rád sešel s Rusy, s prezidentem Putinem. To bych řekl, že ano. Ale jestli by mu to někdo dovolil, to nevím.“
Se svou typickou genialitou věštecký mistr Pelz dokáže málo slovy hodně říci. Předně je zásadní rámování celé situace, kdo přijde za kým, tj. scéna, kdy prosebník přichází se svou záležitostí k moudrému vládci. Dozvídáme se, že Trump by „se rád sešel s Rusy, s prezidentem Putinem“, z čehož vyplývá, komu na tomto setkání více záleží a kdo jej potřebuje a kdo ne. Toto nelichotivé vymezení pozice Trumpa vůči Putinovi je dále zdůrazněno prezentací Trumpa jako trouby, jenž se považuje za schopnějšího, než jaký skutečně je: „On o sobě neustále vykládá, že je vynikající vyjednávač – ať už to je pravda, nebo ne – patrně si to opravdu myslí..“
Trump jako Biden
Nicméně v duchu výše uvedené komunikační inverze samozřejmě Rusku na eventuálním setkání s Trumpem „vůbec nezáleží“, a proto neoficiální kremelský mluvčí Pelz neopomene k Trumpově touze setkat se s Putinem zdůraznit: „Ale jestli by mu to někdo dovolil, to nevím.“ Toto „zakazování“ americkým prezidentům je Pelzovo oblíbené a už jsme se s ním setkali v dřívějším textu na téma ruské mírumilovnosti, kdy jsme se dozvěděli: „A první reakce přímo prezidenta Bidena byla taková, že pan prezident Biden řekl, že je ochoten o tom jednat. Ale pak mu to zřejmě zakázali.“ Zároveň tímto způsobem dává Pelz elegantně rovnítko mezi Bidena (jenž kvůli úpadku duševních schopností se vzdal kandidatury) a Trumpa ve smyslu „Ať je to ten, nebo ten, praštíme ho koštětem.“
Inverze potvrzena
A není náhodou, že tento postoj je plně v souladu s moskevskou komunikační linií, která se tváří, že ji americké prezidentské volby vůbec nezajímají, zvolení Donalda Trumpa prezidentem si vůbec nepřeje a že vlastně druhé funkční období pro Bidena je z hlediska Moskvy preferovanou variantou, protože Biden by byl „předvídatelnější“ (viz Putinovo vyjádření z února 2024). Po odstoupení Bidena se Putin vyjádřil, že podporuje Harrisovou, ale pak to, patrně v obavě, aby to někdo (či dokonce sám Trump) nevzal příliš vážně, nechal obrátit v žert.
Ruská sázka
Výše ukázaná komunikační inverze naznačuje ruská očekávání. To však neznamená, že tato očekávání budou nutné splněna. Anebo, i pokud splněna budou, stále to neznamená, že primární Trumpovou motivací bude udělat dobře Putinovi. Tedy navzdory předvolební vypjaté rétorice Trump sice může Putinovi hodně pomoci, ale zjevně není ruský agent a je sporné, zda bude automaticky plnit ruská přání. Při sledování celého kontextu ruské upínání se na tuto alternativu ukazuje nikoli ruskou převahu a silnou pozici, nýbrž spíše míru ruského diletantství a nejistoty. Co má být ona ruská vítězná strategie? Jet z rezerv, šturmovat naplno do ledna 2025 a snažit se z Ukrajiny ukousnout co nejvíce s tím, že než Rusku „dojde pára“, tak ho zachrání výsledek amerických voleb. To však není plán „šachisty“, nýbrž se tím Putin staví do pozice hazardního hráče, jenž prostě vsadí všechno a pak doufá, že mu „přijde karta“ (ale z balíčku, který zamíchají a rozdají američtí voliči).
Logický závěr?
Může to však dopadnout i jinak. Izrael byl napaden entitou vyžívající se ve vraždění civilistů a usilující o jeho neexistenci, jakož i o oslabení globální pozice Spojených států. Následně to USA pod Bidenem verbálně odsoudí, ale podporu dávkují po troškách, ohánějí se strachem z eskalace a pokouší se omezovat izraelské akce proti útočníkům. A Trump to považuje za chybu a slabost a Bidena i americkou vládu za to hojně kritizuje.
Stejně tak Ukrajina byla napadena entitou vyžívající se ve vraždění civilistů a usilující o její neexistenci, jakož i o oslabení globální pozice Spojených států. USA pod Bidenem to verbálně odsoudí, ale podporu dávkují po troškách, ohánějí se strachem z eskalace a pokouší se omezovat ukrajinské akce proti útočníkům (viz třeba zákazy používat dodanou výzbroj na ruském území). A co si o tom myslí Trump? A co s tím nakonec udělá?
Uvidíme.
