Článek
Dříve popsané vášnivé a explozivní odhalení jaderných a světovládných piklí „neokonzervativců“ však generálu Pelzovi nestačilo a, za povzbuzování neúnavné paní moderátorky: „Pane generále, mnohé vaše teorie a prognózy se ukázaly být realistické, mnohé se naplňují.“, vystoupil po úspěšném provedení svého kurzu „Pelzistická dialektika pro začátečníky i pokročilé“ ještě v dalším odhalovacím expozé, kde se předvedl v roli ekonoma a potěšil diváky obnažením plánu na zničení kapitalismu skrze údernické plnění a překračování norem stanovených v rámci pětiletky.
Není mír jako ruský mír
Úvodem nesmí chybět obligátní připomenutí ruské „holubičí povahy“ a viny zlých západních imperialistů za vypuknutí války, jakož i ruské neporazitelnosti. Ve podání generála Pelze se případná mírová jednání samozřejmě nebudou a nemají týkat Ukrajiny, protože Rusko je přece neporazitelné, slavně vítězí a může si tam dělat, co chce: „Není to tak, že by se Rusku jednalo o území, Rusko nebude jednat o zastavení palby, a příměří, protože je jednoznačně silnější, a jednoznačně situaci na Ukrajině vojensky diktuje.“ A jak vyplývá z předchozích školení pelzistické dialektiky, tato neochota přijmout cokoli jiného, než kapitulaci Ukrajiny je přirozeně důkazem ruské mírumilovnosti.
Ruské mírové úsilí je v pelzistickém pojetí přirozeně zaměřeno i vůči Západu: „Rusko chce jednat, podle mého názoru, zcela upřímně chce jednat, ale chce jednat o tom, co bylo popsáno v nótě Spojeným států a NATO 17. prosince 21, a o ničem jiném vyjednávat nebude. Bude vyjednávat o uspořádání bezpečnostní architektury v Evropě a ve světě, ale nebude vyjednávat o tom, jestli se na Ukrajině přestane střílet.“ Tedy případný konec „střílení na Ukrajině“ má tedy být zcela na libovůli Ruska a jednání se mají týkat nikoli Ukrajiny, nýbrž pouze toho, které země a za jakých podmínek mohou být v NATO.
Tato nóta ze 17. prosince 2021 je generálova oblíbená a nad jejím nepřijetím lamentoval již ve svém expertním coming-outu v roce 2023. Stejně tak i letos rozmrzele konstatuje: „A první reakce přímo prezidenta Bidena byla taková, že pan prezident Biden řekl, že je ochoten o tom jednat. Ale pak mu to zřejmě zakázali a někdy začátkem ledna už Američani řekli, ať Rusové zapomenou, že by s nimi kdy na takové téma Američani jednali.“ Stejně jako loni „zapomene“ i letos zmínit, že ve skutečnosti jde o nóty dvě (viz zde a zde na stránkách ruského ministerstva). Ta druhá požaduje, aby rozsah a podoba zapojení do NATO v případě zemí, které se staly členy po 27. květnu 1997, podléhala ruskému souhlasu. Do této sféry ruského vlivu by tedy podle ní patřila i ČR. Tento požadavek je tak absurdní, že se zjevně jedná o účelovou záminku. Ovšem alespoň je zřejmé, v jakém táboře by se generál Pelz cítil lépe.
Kapitalismus na lopatkách
Též se dozvíme, že celá válka na Ukrajině je pouze menší součástí velkého plánu neporazitelného Ruska na zničení západního kapitalismu, nebo alespoň toho amerického. V pelzovském pojetí, plném vskutku leninského zápalu, to vypadá přibližně takto, což je poněkud matoucí, neboť v předchozích rozhovorech v roce 2023 generál Pelz své mladší já vydává téměř za chartistu a příslušníka třetího odboje: „Já jsem byl vyškolen na Západě, strávil jsem vlastně celý komunismus nějakým odporem, i když jsem nebyl legální odpůrce, ale byl jsem na pomezí.“ Tento udatný „odpor“ proti komunismu projevil tím, že v roce 1989 v pracovním kolektivu vyzval kolegy, aby podepsali Několik vět. Vskutku, geodet Pelz je pravý hrdina, plně srovnatelný s proslulými „disidenty“ Václavem Klausem a Milošem Zemanem. A tento akt hrdinství samozřejmě má vyloučit, že by se stal hlásným troubou moskevské propagandy toužícím se stulit do mocné náruče Vladimíra Putina.
Tak či onak, základním prvkem tohoto mistrovského plánu Ruska je „dedolarizace“, která má zlomit generálem Pelzem dříve odhalený plán „neokonzervativců“ „na získání „světovlády“. Tedy, i kdyby to nějakou nepředstavitelnou náhodou na Ukrajině a při pokusu rozložit NATO na plnoprávné a členy a na ty podléhající ruskému dozoru neskončilo drtivým ruským vítězstvím, tak z pelzovského pohledu vlastně o nic nejde a vše zachrání ona úspěšná „dedolarizace“. Škoda jen, že se s námi pan všeznalý expert nepodělí o informaci, která měna tedy nahradí americké dolary v pozici hlavní světové rezervní měny. Můžeme se jen domýšlet, že pravděpodobně se tímto způsobem generál Pelz nepokouší propagovat druhou nejrozšířenější rezervní měnu – euro. Ale kdo ví, možná kromě kouzelníka přijde i zlatý rubl… (přehled vývoje světových rezervních měn viz zde)
Takže v podání generála Pelze ve válce na Ukrajině nejde o území ani o „mrtvé Ukrajince“ ani o „potlačování východních Ukrajinců“, nad nimiž se generál rozněžňoval ve svých předchozích vystoupeních, nýbrž primárně o ekonomické motivy. Dozvídáme se: „Protože jednak Rusko to pociťuje jako pro ně naprosto nejdůležitější moment jejich zahraniční politiky. Válka na Ukrajině je jenom bitvou z velké války o dedolarizaci.“ To je samozřejmě v pořádku, protože stále platí stará zásada, že cokoli Rusko činí, dobře činí.
Pelzovská škola ekonomické samozřejmosti
Ovšem stejně samozřejmě to podle pelzovské logiky neplatí pro zlotřilé západní „buržousty a kapitalisty“, dost možná i v cylindrech a s doutníky, o nichž se dozvídáme: „A komu prospívá nejvíce? Myslím, že neprospívá vůbec nikomu. Ale z těch, co jim to poněkud prospívá – teď jsem chtěl říct, že to jsou Američani, ale takhle to nemůžu říct – je to americký vojensko-průmyslový komplex, protože když se podíváte na jejich výdělky za poslední dva roky, tak ty jsou dramaticky vyšší, než byly před tím.“ Tedy ekonomické motivy jsou v případě války na Ukrajině samozřejmě zcela zavrženíhodné, zejména pak jejich „nestydaté“ vydělávání na Putinově „mistrovském“ tahu s „dedolarizací“. Tato „nestydatost“ je pro generála Pelze tím skandálnější, že americký vojensko-průmyslový komplex na Ukrajinu směřuje pouze menšinu své produkce a naopak „drze“ rozšiřuje svůj export na trhy, jež Rusko kvůli své „mírové misi“ fakticky vyklidilo, což je zjevně součástí oné pelzovsky propagované „dedolarizace“ (viz podrobnosti ke stavu ruského zbrojního exportu).
A to vše ještě nic není. Protože Rusko má v rukávu ještě jeden trumf. Pravý stachonovský. Ale o tom až v příštím textu.
Editační poznámka: Přímé citace páně generála a vyjádření z rozhovoru s ním jsou kurzívou. Samotné uvozovky označují jiné citáty, parafráze, specifické termíny či prostou ironii.
