Článek
Zahrada není parfumerie
Každé jaro dělám to, co dělali naši předci – obohacuji půdu hnojem. Žádné chemické granulky ani exotické „zázraky“ z marketu, jen poctivý hnůj. Když si soused přišel poprvé postěžovat, myslela jsem, že žertuje. Stál u plotu, zakrýval si nos a dramaticky prohlašoval:
„To se nedá vydržet! Vždyť to tu smrdí!“
Rozhlédla jsem se po záhonech, hlíně a kompostu. Co přesně čekal? Levandulovou vůni od rána do večera? Hnůj patří k zahradničení stejně přirozeně jako déšť a slunce, a lidé ho používali po staletí, dávno před tím, než se objevily sterilní plastové směsi.
Soud kvůli hnoji?
Když mi oznámil, že mě chce žalovat, myslela jsem, že jen vyhrožuje. Ale zdá se, že to myslí vážně. Podle něj zápach „kazí jeho pobyt na zahradě“. Zajímavé je, že když seká trávu v neděli v sedm ráno, nebo když pálí mokré větve a kouř směřuje přímo k našim oknům, to je podle něj úplně v pořádku. Ale hnůj? To už je zřejmě zločin hodný soudu.
Člověk by skoro řekl, že nejde o zápach, ale o sousedskou válku zakódovanou do každého pachu země.
Zapomněli jsme, odkud pochází jídlo
Rajčata a brambory nerostou v supermarketu. Růst potřebuje půdu, a půda potřebuje živiny. Hnůj je jedním z nejpřirozenějších způsobů, jak je dodat. Dnešní svět ale vyžaduje sterilní a vonící plast, ideálně připravený k okamžité konzumaci. Realita je však trochu jiná – příroda nevoní jako parfumerie.
Trocha zdravého rozumu
Neříkám, že každému musí být vůně hnoje příjemná. Ale žalovat někoho kvůli zápachu? To už je absurdní. Možná je problém jinde – v tom, že lidé zapomněli, jak vypadá opravdová zahrada, jak voní hlína a přírodní kompost.
A pokud začneme soudit lidi jen za to, že používají hnůj, co přijde dál? Kompost? Slepičí trus? Nebo dokonce samotná hlína?
