Článek
Na pracovní pohovor šla s tím, že je připravená. Prošla si informace o firmě, připravila odpovědi, věděla, co chce říct.
Jenže realita byla úplně jiná.
Otázky, které neseděly
Zpočátku všechno probíhalo normálně. Zkušenosti, praxe, očekávání. Pak se ale směr rozhovoru začal měnit.
Přišly otázky na osobní život. Plány do budoucna. Rodinu.
A v tu chvíli už to začalo být nepříjemné.
Kam až je to v pořádku?
Člověk si najednou není jistý, co říct. Odpovědět upřímně? Vyhnout se tomu? Nebo to brát jako součást hry?
Jenže ne každá otázka by měla být automaticky v pořádku.
A ne každý má odvahu se ozvat.
Tlak, který není vidět
Pohovor není jen o tom ukázat schopnosti. Je to i situace, kdy se člověk snaží obstát, zapůsobit, neztratit šanci.
A právě proto někdy přejde i věci, které mu nejsou příjemné.
Nakonec víc otázek než odpovědí
Po odchodu z pohovoru zůstal zvláštní pocit. Nešlo ani tak o to, jestli práci získá.
Spíš o to, jestli by ji vůbec chtěla.
Závěr:
Pracovní pohovor by měl být o schopnostech a zkušenostech. Ne o věcech, které s prací nesouvisí. A někdy právě tenhle rozdíl rozhodne víc než samotná nabídka.
