Článek
Vánoce jsou u nás zvláštním časem. Povinně se setkáváme s těmi, kteří nás přes rok vůbec nezajímají, na poslední chvíle honíme termín u nehtařky a kadeřníka, abychom vypadali perfektně - ačkoliv zároveň počítáme s tím, že se budeme nezdravě přejídat a něco málo přibereme. A pak je najednou konec.
Stres, nervy a hádky
Když skončí vánoční svátky a přijde podivné prázdno mezi Vánoci a Silvestrem, vážně si řekneme, že všechen ten stres za to stál? Pořád se domníváme, že musíme mít vše perfektní a hádky u štědrovečerní večeře s rodinou považujeme takřka za standard. Jen se zamyslete nad kultovními filmy, které televize opakují každý rok. Většina z nich je postavena na hádkách a stresu celé rodiny. A pak se na sociálních sítích tváříme, že prožíváme svátky klidu a míru.
Opravdu je někdo, kdo si tohle vánoční období plné návštěv a nezřízeného utrácení užívá? Nebo se jen těší na to, že si konečně odpočine od práce a po třech dnech zjistí, že to vůbec. ničemu nebylo?
Zase je po všem
Je středa, zase začínají zvonit telefony, většina lidí už nemá volno a svět se točí dál. Je to zvláštní, tolik příprav, peněz a k čemu? Dočkáme se někdy toho, že Vánoce nebudou jen konzumním svátkem plným falešné radosti?
Nějak se nemůžu zbavit pocitu, že z toho kolotoče plného povinností, falešných plánů a ambicí, že se něco konečně změní, není úniku. A že Vánoce jsou jen zástěrkou, abychom si alespoň jednou ročně udělali čas na ty, které pro nás obvykle nejsou priorita. Není to vlastně šílené, tenhle svět?
A není už vlastně načase sundat strom, který nám v obýváku akorát překáží?
Zdroj: úvaha autorky
