Článek
Připadalo mi, že tam dostávám odpovědi na všechno, co jsem sama rozhodnout neuměla. Ptala jsem se na práci, vztahy, peníze, dokonce i to, jestli mám jet na dovolenou.
Byla jsem sama, po ošklivém rozchodu, a tahle „jistota“, že mi někdo naznačí, co mě čeká, mi dávala nečekaný klid. Jenže jsem tehdy vůbec netušila, jak nebezpečné je předat svůj život do rukou cizí ženy s pár obrázkovými kartami.
Osudového muže potkáte v práci
Tenkrát jsem šla ke kartářce s jednou jedinou otázkou: Najdu už konečně partnera, se kterým budu šťastná? A karty mluvily jasně.
„Muže vašeho života, takového, co vás bude opravdu milovat, potkáte v práci,“ řekla mi, zatímco obracela další kartu. Povídala o tom, že bude mít košili, pracovat u počítače. Že bude mít krátké tmavé vlasy. Byla velmi konkrétní, ale ani to mi tehdy nepřišlo divné. „Poznáte ho v běžný pracovní den, nebude to žádné romantické seznámení na dovolené. Možná se dokonce potkáte mimo kancelář. Ale sama vycítíte, že je to ono,“ řekla mi.
Odcházela jsem domů s pocitem, že mám konečně návod. V hlavě se mi rozjela fantazie. Přijde k nám nový kolega a já se do něj zamiluju na první pohled. Nebo se snad vysloví někdo, koho už dávno znám? Potkáme se na obědě? Na nějakém teambuildingu? Smála jsem se sama sobě, ale někde uvnitř jsem tomu vážně uvěřila. A začala jsem podle toho žít.
Život podle karet
Najednou jsem odmítala pozvání na rande přes seznamku. Vždyť mi přece říkala, že ho potkám jinde. Začala jsem brát vážně jen ty muže, kteří pracovali u nás ve firmě, protože kartářka přece mluvila o kanceláři. Úplně jsem ignorovala muže, kteří byli skvělí, protože nepracovali u nás. Tolik jsem věřila tomu, že mi dala jasný plán, kde potkám lásku.
Možná to zní směšně, ale můj mozek začal myslet jen na to, že osudového chlapa poznám v práci. A nic víc mě nezajímalo.
A pak přišel on
Všechno změnil jeden náhodný večer. Kamarádka mě ten večer vytáhla do baru, že se seznámila s novým mužem. A ten má prý kamaráda. Pokud čekáte báječné shledání, kdy jsme si jako dvě kamarádky našly muže, kteří se přátelí, zklamu vás.
Zamilovala jsem se do toho, který stál po jejím boku. Už na baru jsme si povídali tak dlouho, až mi musela kamarádka domluvit. Rychle zjistila, že si asi rozumíte opravdu dost. Sice nás čekalo pár týdnů hádek a výčitek, ale dneska žiju s Michalem, kterého jsem tam potkala. A kamarádka mi pořád zůstala.
Nikdo z práce to nebyl. A je to natolik skvělý muž, že s ním teď čekám dítě. Kdybych se tehdy tolik neupínala na to, že někoho potkám jen v práci, možná bych mohla být šťastná mnohem dřív. A asi vás nepřekvapí, že ke kartářce už nechodím. Možná jsem tomu uvěřila přeci jen trochu moc.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Gabrielou I., Praha
