Článek
Devět měsíců jsme mluvili o rodině, o tom, jak dceru budeme vychovávat, jaké bude mít jméno, čí oči asi zdědí. Nikdy mě nenapadlo, že ten obraz dokonalé rodiny jsem si malovala jen já.
Tušila jsem to už v porodnici
První náznaky problému jsem cítila už v porodnici. U porodu nebyl a pak přišel až další den. Vymlouval se na práci, povinnosti. A když vešel do pokoje, nevšímal si ani mě, ani malé. Jen nervózně přešlapoval, jako by se chtěl otočit a hned zase odejít. Připadalo mi to divné, ale po porodu je člověk přecitlivělý. Tak jsem si říkala, že si musí na novou situaci jen zvyknout.
Jenže pak přišla noc doma. A pravda se za chvíli ukázala. I když jsem si myslela, že Davida znám, velmi jsem se pletla. Přitom jsme se znali od sedmnácti let. Co by se mohlo pokazit? Ukázalo se, že zřejmě všechno.
Já dítě nechtěl, řekl
Byly jsme s dcerou první den doma. Seděl na gauči, díval se do prázdna. Zeptala jsem se ho, jestli si chce pochovat naše dítě. Nic neříkal, tak jsem mu položila Amálku do náruče, aby se seznámili. A on… Jako by držel cizí dítě. A pak z něj vypadlo: „Já na to nejsem připravený. Já vlastně… já dítě nechtěl.“
Zamrazilo mě. Myslela jsem, že jsem špatně slyšela. Devět měsíců jsem měla pocit, že jsme tým. A najednou mi přiznal, že mě nechtěl ranit, tak celou dobu mlčel. Že myslel, že až bude malá na světě, „nějak to přijde“. A ono nepřišlo.
Na tohle nejde zapomenout
Od té chvíle to šlo z kopce. Chvíli jsem měla vztek, pak jsem cítila lhostejnost. Toužila jsem odejít, ale neměla jsem kam. Rodiče měli malý byt, tam bychom se všichni ani nevešli. A ačkoliv David o naši dceru neměl zájem, do práce chodil a peníze mi dával. Alespoň něco. Zatímco já nespala, přebalovala, kojila a modlila se, abych to zvládla, on mizel. Byl v práci, u kamarádů, ve svém světě, kde žádné dítě nebylo.
A jednoho rána, když jsem seděla na posteli s malou v náručí a on se balil, mi řekl: „Ty ji chceš. Já ne. To se nezmění.“
V životě mě žádná slova tolik nezabolela. Byla tak malá, nevinná, krásná. A už měla po svém boku chlapa, který jí nechtěl. Samozřejmě, že chci odejít. Až něco málo našetřím. Ale zatím musím vydržet. Kvůli sobě, kvůli ní.
Zdroj: Helena R., Olomouc
