Článek
Pronájem malého domečku u vody v kempu jsme našli přes známé. Krásné místo, kousek od hranic, pláž pár kroků, terasa s výhledem na moře. Cena? Šedesát tisíc na týden. Polkla jsem naprázdno, ale říkali jsme si, že když nikam jinam letos nepojedeme, zasloužíme si to. Vyhovovalo nám soukromí, že se nebudeme s někým dělit o dům, zahradu a mít jen skromný apartmán. Zdálo se to jako ideální volba a manžel mě ujistil, že si to můžeme dovolit. „Však už tam potom ani tolik neutratíme,“ konejšil mě.
To jsem ještě nevěděla, že když přijedeme na místo, útraty v obchodech ze mě udělají účetní na plný týdenní úvazek.
V obchodě mě u pokladny málem trefilo
A pak přišel první den. Hned po příjezdu jsme museli na velký nákup, protože ubytování nebylo s jídlem. Vezli jsme sice nějaké základní věci z domu, ale ovoce, zeleninu, maso, mléko, plenky, opalovací krémy, vodu a pár dobrot… no, nic extra. Jen běžný nákup na týden. Když nám v přepočtu na účtence naskočilo 11 000 korun, málem jsem si sedla. A to jsme ještě nebyli ani u moře! Vždyť u nás bych za to dala snad třetinu. Nekupovala jsem nic zvláštního, alkohol v tom nebyl. Ani jeden z nás nepije, nekouří. Jen běžné věci pro nás čtyři.
Celý týden jsme pak počítali každou zmrzlinu, každou večeři. Ceny byly extrémní. Dcera si šla koupit nanuk do beach baru, byl to obyčejný kornout. Hned jsem platila tři eura. Byla jsem v šoku, nepamatuji si, že by bylo Chorvatsko před dvěma lety, kdy jsme tu byli, tak drahé. Došlo nám, že si tuhle dovolenou rozhodně neužijeme bez toho, abychom počítali peněženku. Nemohli jsme si dovolit nechat tu třicet tisíc. Už jedenáct tisíc za nákup byla částka, kterou v rodinném rozpočtu hořce pocítíme.
Měla jsem toho dost
A protože jsme měli s sebou i psa, nebyla to žádná dovolená na lehátku. Ne, pořád jsme vařili, museli jsme také někam na jídlo. To bych nedělala nic jiného než na dovolené stála u plotny. Zbytek dne pes štěkal na všechny kolem, děti se hádaly o nafukovací kruh a já si v jednu chvíli říkala, jestli by mi nebylo lépe na chatě u rybníka.
Ale víte co? Večer, když děti spaly, my si sedli na terasu a dívali se na západ slunce, všechno to nějak dávalo smysl. Možná to byla drahá dovolená. Možná jsme si odpočinuli míň, než jsme čekali. Ale byli jsme spolu. A na tyhle chvíle budeme jednou vzpomínat.
Na druhou stranu, v Chorvatsku už nás nikdo neuvidí. Dát i za obyčejný kečup stovku, to mi prostě přijde moc. A abych celou dovolenou počítala peníze, to si příště raději zaplatím za all inclusive a budu to mít bez starostí. Naši vždycky jezdili do Chorvatska, protože to bylo levné a dostupné. Jenže to už dávno není pravda. Myslela jsem si, že v médích všichni přehání, že je v Chorvatsku letos předraženo. Ale ukázalo se, že tohle je mimo finanční možnosti normálně vydělávajícího člověka.
