Článek
Byl jsem vedoucí technik v dobře fungující firmě. Brali jsme si hypotéku, plánovali svatbu, jezdili na dovolené. Nebyli jsme boháči, ale žili jsme si hezky. Pak ale přišlo pár špatných rozhodnutí ve vedení, propouštění. A já byl mezi prvními, komu na stole přistála výpověď. Ze dne na den bez výplaty, bez plánu, co dál. Dostal jsem sice nějaké odstupné, ale na vyskakování to nebylo.
Byl to šok, ale říkal jsem si, že mám vedle sebe velkou oporu, že to zvládneme. Jenže ona se začala měnit.
Z lásky se stala výčitka
„A co teď jako budeš dělat?“ ptala se mě hned první večer. Snažil jsem se zůstat klidný. „Najdu si něco jiného. Možná na chvíli něco bokem. Zvládneme to,“ odpověděl jsem. Jenže ona se začala uzavírat do sebe. Mluvila o tom, že potřebuje v životě jistotu, že už prý není nejmladší. A že žena musí mít pocit bezpečí.
Po dvou týdnech už byla protivná kvůli každé koruně. Vyčítala mi, že si kupuju drahý chleba, že doma topím moc dlouho, že jsem si mohl najít práci už dávno. A já se mezitím skutečně snažil. Jenže kdo vás vezme hned, když vám je přes čtyřicet a posledních několik let jste dělal rutinní práci, ze které zkušenosti jen sotva uplatníte jinde? Představoval jsem si to lehčí, ale nevzdával jsem to.
Zabalila si kufr
Jedno odpoledne jsem přišel domů a ona právě zavírala kufr. „Jdu k mamce. Potřebuju si to promyslet,“ řekla. Ale nešla ke své matce. Šla rovnou za svým bývalým, který mezitím otevřel firmu a měl přesně ty její potřebné jistoty. Do týdne změnila status na sociálních sítích. Já seděl v prázdném bytě, koukal na krabici, kde byly ještě její věci a nechápal, co se to právě stalo.
Dnes už to vidím jinak. Tehdy to bolelo neskutečně. Ale dalo mi to sílu. Sehnal jsem si novou práci. Není tak dobře placená, ale baví mě. Začal jsem znovu. Pomalu, krok za krokem. Uvědomil jsem si, že partnerství není jen o zamilovaných víkendech a sdílených fotkách. Je hlavně o tom, kdo s vámi zůstane, když jste na dně.
A ona? Možná teď jezdí v lepším autě. Možná má luxusní kabelky. Ale já vím, že kdyby se jejímu novému muži přestalo dařit, skončí stejně. A až jednou přijde někdo nový, budu si jistý, že mě bere takového, jaký jsem. Ne jen podle stavu účtu.
Zdroj: Martin J., Praha
