Článek
Trávit Vánoce pohromadě jako rodina a radovat se z rozzářených dětských očí… Zní to jako idylka. Už tři měsíce zpátky jsem rodičům říkala, že letos kupuju jen dětem. Peněz není nazbyt - a abych kupovala další zbytečnou láhev alkoholu? Můj táta má zabalenou ještě tu z loňska. Také jsem minulý rok hrdě koupila rodičům elektrické kartáčky za několik tisíc, myslela jsem si, jak to ocení. Sami by si takovou věc nekoupili - dodnes ty kartáčky z krabice nikdo nevybalil. A tak jsem řekla dost.
U stromečku bylo dusno
Letošní Vánoce koupím jen dětem, dospělí si nebudou dávat nic. I ve chvíli, kdy jsem zvala celou rodinu na štědrovečerní večeři jsem avizovala, že jsem opravdu nic nekupovala. Bylo mi to odsouhlaseno. A pod vánočním stromkem? Kupa dárků.
Když vám někdo koupí dárek, ale vy jemu ne, nastane akorát ten trapný moment, že dotyčný sedí v místnosti a nemá si co rozbalit. To by se ještě dalo vysvětlit argumentem, že jsem na to upozorňovala několik měsíců dopředu. Jenže moje máma se naštvaně zvedla a odjela domů bez rozloučení. Bylo mi to líto. Měla jsem jí něco koupit?
Přijdu si trapně
Kdybych něco koupila a ona ne, jsem špatná. Když jsem nic nekoupila, jsem špatná. Proč se nemůžeme jednou domluvit normálně? V dnešní době, kdy se každý snaží doma nemít zbytečné cetky, se zdá směšné kupovat ozdobné konvičky nebo hrníčky. Oblečení si netroufnu, peníze si nikdo nevezme. A co chce, si koupí během roku. Nemám kolem sebe nikoho, kdo by trpěl takovou nouzí, že by byl vděčný pod stromečkem za cokoliv.
Koupila jsem jen dětem - a jsem ta špatná. Máma mi nezvedá telefony. Táta nám daroval k Vánocům drahá vína, tisíce v obálce. Vrátila jsem mu peníze a on se urazil. „Ale já pro tebe nic nemám,“ říkala jsem. Pokrčil rameny. „Tak třeba příště,“ hlesnul. Výborně. Takže jsem vlastně náš domácí vánoční Grinch. U stromečku mi bylo trapně, z dárků, co mi dali, ani radost nemám - a stydím se. Ačkoliv jsem několik měsíců dopředu prosila, abychom si nic nedávali. Šťastný a veselý.
