Článek
Byla jsem tehdy s Martinem, mužem mých snů, opravdu šťastná. Žila jsem v pohádce. Nebo možná spíš v iluzi? Jak moc jsem se mýlila a malovala si něco, co se vlastně nikdy nestalo…
Hodil se mi parťák
Když se ke mně před dvěma lety nastěhoval, už jsem měla vlastní byt, který jsem rekonstruovala. Hodil se mi další člověk, který by mi pomohl zkrotit mé někdy bláznivé nápady. Vše bylo jako z pohádky. Už to snad nemohlo být lepší. Pochopitelně to mohlo být horší, ale to jsem tehdy ještě nevěděla.
Martin byl galantní, vzdělaný a vždy středem pozornosti. Když se tančilo, vedl tanec, když se společnost smála, byl to on, kdo vyprávěl vtipy. Pokud bylo zkrátka třeba oživit konverzaci, chopil se toho s grácií. Byl to můj splněný sen. Nebo jsem v to alespoň doufala. Žít ve lži, to se čas od času povede zkrátka každému z nás.
Tomu, že je na seznamce, jsem nevěřila
Představila jsem ho svým kamarádkám a často jim vyprávěla, že se určitě začneme brzy snažit o dítě. To bylo něco, co jsem si moc přála a myslela jsem, že to vidíme oba stejně. „Mám pocit, že je na to ten správný čas. V práci se mi daří, mám našetřeno. Na co čekat?“ ráda jsem vyprávěla. Byla jsem pyšná na své úspěchy a nechtěla jsem nic ponechat náhodě. Martin to však viděl jinak.
Pamatuju si, jak moje kamarádka Denisa, která dlouho hledala lásku, přišla s tím, že Martina viděla na Tinderu. „Prosím tě, to je nějaký nesmysl, ne? Martin má na tohle moc práce,“ smála jsem se. „Opravdu jsem tam viděla jeho fotky,“ ujišťovala mě. „No, Deni, fotky může ukrást kdokoliv, to se dneska děje pořád, měla by sis dát taky pozor,“ odpověděla jsem a odmítala věřit, že by Martin používal seznamovací aplikaci. Jaký by k tomu měl důvod? Vždyť nám doma všechno perfektně klapalo.
Řekl mi, že je to jen zábava při chvílích nudy
„Martine, Denisa tvrdí, že jsi na Tinderu. Já jí nevěřím, neukradl ti někdo fotky?“ zeptala jsem se ho jednou, když jsme sledovali televizi. „Ano, jsem tam,“ odpověděl klidně a já v šoku pustila z ruky talíře, které jsem momentálně uklízela z myčky. „Cože?“ pokračovala jsem, zatímco jsem zametala střepy, o které jsem se už poněkolikáté pořezala. „Je to jen zábava. Hledáme holku pro kolegu, kterej je úplně marnej. A občas na to koukám na záchodě. To bys nevěřila, co je tam občas za holky, valím oči a směju se,“ vysvětlil klidně. Vypadalo to nevinně, tak jsem to nechala být a chtěla jsem na to zapomenout. To se mi nakonec nepodařilo.
Nedalo mi to spát. Po týdnu jsem si vytvořila falešný profil a čekala, až mi aplikace ukáže Martina poblíž. Po měsíci jsem ho konečně našla a označila jako zájem. Okamžitě to byla shoda. Dala jsem si záležet na sexy fotkách z fotobanky. Věděla jsem, co se mu líbí.
Začal si se mnou psát, tvrdil, že je nezadaný a hledá tu pravou. Byla jsem šokovaná, ale zároveň mě psaní s ním bavilo. Připomínalo mi to naše začátky a dovolilo mi být někým jiným. Po třech týdnech jsem mu sbalila věci, dala kufry za dveře a přiložila vytisknuté konverzace z Tinderu. Už se nikdy neozval a ani se nepokusil o vysvětlení. Probrečela jsem pár týdnů a pak jsem se zařekla, že nechci žádného chlapa ani vidět. Toho se zatím držím…
