Článek
Naše večery v barech dřív probíhaly jako běžné dámské jízdy. Dvě holky, pár drinků, smích a dlouhé povídání. Jenže postupem času se začalo objevovat zvláštní dusno.
Vždycky, když jsme přišly do baru, někdo mě pozval na drink. A já tak skoro nikdy neutratila ani korunu. Mně to připadalo jen jako milá pozornost, ale Klára to viděla jako problém.
Už jsme neměly společná témata
Zpočátku šlo jen o nenápadné poznámky typu: „No jo, ty to máš vždycky zadarmo,“ nebo „Mně se tohle nestane.“ Ale postupně začala být podrážděná a odměřená. Zatímco dřív jsme si povídaly o práci, vztazích a plánem, teď jen sledovala, kdo se na mě dívá a měla k tomu zvláštní řeči.
Postupně jsem si přestala večery užívat. Jako by mezi námi vznikla soutěž, o kterou jsem vůbec nestála. Klára je krásná a chytrá žena, ale její nejistota začala ovládat každý náš večer. Jednou mi dokonce vyčetla, že „se nechám zvát schválně“ a pak si jí celý večer nevšímám. To mě úplně zarazilo. Nikdy jsem nic nehrála, nikdy jsem se nesnažila ji zastínit.
Tehdy jsem pochopila, že problém není ve mně, ale v tom, jak se Klára sama v sobě cítí. A i když ji mám ráda, nemůžu za to, že se chováme odlišně a muži reagují, jak reagují.
Přišla jsem o kamarádku
Od té doby spolu do baru chodíme méně, nechci být terčem její žárlivosti. Všechno se změnilo, když se rozešla se svým dlouholetým partnerem. A snad si v té době myslela, že už žádnou novou šanci na lásku nemá.
Já ale doufám, že až opravdu potká toho pravého, všechno se zase srovná. A my možná vyrazíme do baru s chutí se pobavit bez toho, abychom řešily nesmysly. Alespoň pro mě to úplně zcestné.
Zdroj: Renata P., Středočeský kraj
