Když dám dceři pohlavek, může mi ho vrátit?

Rodičovství je složitá disciplína, říká se. Od kdy ale dává člověku status Boha? A pokud ne, proč moje dítě nesmí uhodit dospělého, dospělý ale může uhodit dítě?

V obchodním centru byla malá holčička, která toužila projet se na elektrickém autíčku. Zdálo se, že to pro ni bylo nesmírně důležité, což nemohl pochopit dospělý vedle ní, který evidentně pospíchal. Tatínek, ustaraný muž, který zvedal jeden telefonát za druhým. Zřejmě odešel z práce dřív, ale povinnosti se neptaly.

Když jízdu na autíčku zakázal, přišel řev, křik. Stačilo jen pár sekund, aby holčička schytala plnou ranou jednu na zadek. „Já jsem ti řekl, že takové scény mi dělat nebudeš!“ zakřičel. Holčička se ohnala a vlepila mu pohlavek. To ho rozčílilo ještě víc a facku jí vrátil. „Ještě jednou ti říkám!“ zařval ještě pronikavěji. „Proč ty můžeš a já ne?“ zeptalo se ho uslzené děvčátko. „Protože ty jsi dítě a budeš mě poslouchat,“ měl klasickou odpověď všech unavených rodičů, kteří nevymysleli nic jiného a přidal jí jednu na zadek.

Nikdo kolem si scény nevšímal - kromě těch, kteří zvedli dotčeně obočí ve smyslu, proč si ten chlap to dítě nesrovná. Nikdo nepřišel a neřekl - hele, proč tady fackujete sotva tříleté dítě? Nikdo. Kdyby tam tenhle muž byl se svou manželkou a ta scéna by probíhala stejně, pravděpodobně by někdo zasáhl. Protože mlátit ženy, starší, kamarády a kolegy je nepřípustné. Nařezat holčičce kvůli tomu, že touží svůj čas strávit na blikajícím autíčku, když se to rodiči zrovna nehodí, je v pořádku.

Proč mu teda holčička nemůže pohlavek vrátit? Jakým právem on může a ona ne? Není to vlastně nefér, když oba dva jsou lidé z masa a kostí, kteří si zaslouží respekt a úctu? Jen každý z nich řeší své emoce úměrně věku? Když tatínkovi nikdo nenafackuje za to, že přijde z práce se špatnou náladou? A proč tohle jako společnost ještě stále tolerujeme - jako výsostné právo rodičů? Proč nám argument, že „je to moje dítě“ přijde v pořádku? Protože porodit někoho neznamená ho vlastnit. A dokud se budeme chovat k lidem bez úcty a respektu, pořád tu budou vyrůstat dospělí, kteří jednou přistoupí ke svým dětem stejně. Protože obhájit si laskavost před argumentem, že vychováváte rozmazleného fracka a pak to v té společnosti tak vypadá, není vždycky úplně jednoduché. Přitom - nepotřebovali by někteří rodiče občas taky pohlavek jako výchovnou?