Článek
Pamatuju si, že jsem vždy chtěla svůj vlastní byt, bylo to jako posedlost. Naši nikdy nic neměli, byli jsme chudí. Když se mi to konečně podařilo, rychle mi došlo, jaké mám sousedy. Hlučné, divoké a schopné užívat si vášnivého milování dlouho do noci.
Sousedé si rádi užívali
Prvního půl roku jsem mlčela. Říkala jsem si, jestli to trochu nepřeháním, protože já sama teď nikoho nemám. Samota není jednoduchá, to vám řekne každý. Vadí vám, že jsou druzí šťastní a spokojení, alespoň po nějaké době.
„Můj bože, jo! To je tak skvělý!“ slýchávala jsem na denní bázi a v jednu chvíli už to bylo opravdu příliš. A tak jsem se rozhodla, že až příště sousedy potkám, řeknu jim, ať se laskavě uklidní.
Můžu za jejich rozvod?
Jenže jsem nevěděla, kdo to je, protože jsme se nikdy nepotkali. A tak jsem šla jednoho dne zaklepat. „Dobrý den, mohli byste se, prosím, v noci trochu uklidnit? Já chápu, že si chce člověk užít, ale nemůžu pak ani spát,“ vychrlila jsem ze sebe. Soused na mě chvíli skepticky koukal, a pak mi říká: „Slečno, to jste si nás asi spletla s vedlejším bytem, přiletěl jsem včera v noci, byl jsem tři měsíce pracovně v Americe,“ usmál se a já si jen všimla vyděšeného výrazu sousedky, která stála za mnou.
Nikdy jsem se necítila trapněji. „Aha, víte, tak asi ano, asi je to odjinud,“ hlesla jsem a usmála se na souseda. Sousedka na mě jen kývla a zavřeli se dveře. Za pár měsíců se pán stěhoval. Zda je to kvůli mé návštěvě, nevím. Ale sousedce se od té doby nemohu podívat do očí…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Dominikou W.
