Článek
Bojím se, že už si snad nikdy nikoho nenajdu, že ta doba, kdy jsem měla hledat muže, už je pryč. Celou tu dobu jsem si myslela, že dělám správně. Jenže moje máma mi neustále připomínala, že nikoho nemám a ona touží po vnoučatech. Já za sebou přitom neměla ani svou první sexuální zkušenost.
Dala jsem na svoji mámu
Vlastně nevím, jak k tomu došlo. Když jsem byla mladší, máma mi pořád opakovala, že nesmím jít s prvním mužem, kterého potkám. A tak jsem se na každém rande bála, jestli už je ten správný čas, kdy bych vlastně mohla muže políbit nebo s ním snad mít něco víc.
V době, kdy moje kamarádky už dávno měly všechno za sebou, já jsem jen tápala, co mě čeká. Jenže to mi bylo dvacet - byla jsem sice divná, že jsem pořád panna, ale na druhou stranu mi nikdo nedával najevo, že mi ujíždí vlak.
Nevím, kde mám hledat
Jenže po šesti letech už na mě druzí koukají jako na chudinku a já sama nevím, co jsem v tom životě vlastně pokazila, že se mi tohle děje. Mám jít do baru a tam sbalit prvního muže, který o mě projeví zájem? Nebo to mám nechat na osudu? A myslí to se mnou vůbec ten osud dobře?
Možná jednou přijde muž, který ocení, že je můj první. A snad to bude ten, který bude i ten poslední…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Andreou K.
