Článek
Začali jsme si povídat, občas jsme si dali kávu. Dělal na směny, a tak u nás trávil často i dny, kdy byl Adam v práci. Sblížilo nás to. Začala jsem se mu svěřovat, že naše manželství není ideální. A on mě chápal. Říkal, že to také nemá s tchyní růžové. A už mnohokrát přemýšlel, že od ní odejde.
Má to vůbec cenu?
Poprvé jsme se milovali po pár měsících, co nám začal s domem pomáhat. Dal si u práce pár piv, já s ním skleničku vína. Děti zrovna spaly a Adam byl v práci. Bylo to tak skvělé, že jsem okamžitě věděla, že tohle bude muž mého života.
Opakovalo se to pak ještě mnohokrát. Nikdy jsem se ho neodvážila zeptat, zda v tom vidí něco víc. Nebo jsem pro něj jen zábava na dny, kdy nemá zrovna co jiného na práci. S Adamem nám to začalo skřípat čím dál víc, štval mě vším. Říkala jsem si, proč nemůže být jako jeho táta.
Tchyni se nemůžu podívat do očí
Máme pokoj pro hosty a tchán u nás tráví dost času. Jezdí někdy i s tchyní, která mi hodně pomáhá s dětmi. Vážím si toho, ale když je vidím spolu, prostě žárlím. Toužila bych se ho zeptat, zda by semnou žil, zda opustí svoji ženu, když já se rozvedu.
Jenže opravdu by tohle udělal svému synovi? Stydím se, že jsem se zamilovala tak, že jedním rozhodnutím můžu zničit celou rodinu. Je mi jasné, že už by se mnou jen tak nikdo nepromluvil, ani s ním. Těžko říct, zda by Adam nakonec nebojoval o děti, aby byly v jeho péči. Jenže láska někdy přichází bez vyzvání, a já se prostě nemůžu zbavit pocitu, že jsem si vzala špatného muže…
Zdroj: Karolína Z., Praha
