Článek
„Mámě bylo 38, když jsem se narodila. Tehdy už byla pro všechny stará. A tak jsem chtěla mít děti mnohem dřív, chtěla jsem si je užít společně s ní. Všechny generace u letního grilování, v bazénu. Naši měli obrovský barák. Jenže dlouho jsem nepotkala toho pravého,“ vypráví Karolína, která dnes žije s manželem na Praze - východ.
Máma mi říkala, že to nestihne
„Měla jsem několik vztahů, do toho jsem studovala vysokou školu, a tak jsem s dětmi stále otálela. Moje máma mi vždycky říkala - Kájo, vždyť já ty vnoučata nestihnu. A já se smála,“ vzpomíná se slzami v očích.
„Když jsem otěhotněla, měla máma obrovskou radost. Takovou tu upřímnou, volala jsem jí a plakala mi do telefonu. Byla tak šťastná. Celé těhotenství prožívala se mnou.“
Její zdravotní stav se zhoršil
Maminka Karolíny najednou začala stonat, měla zdravotní komplikace. Své dceři o tom neříkala, protože ji nechtěla stresovat. Dozvěděla se to až zpětně od táty. Už takhle měla totiž v těhotenství různé komplikace - vysoký tlak, těhotenská cukrovka, otoky nohou. A tak jí maminka nechtěla přidělávat starosti.
„Nikdy na ten telefonát nezapomenu. Začaly mi kontrakce a volala jsem mámě, že její milované vnoučátko bude brzy na světě. Ten telefon nikdo nezvedl. Když se naše Amálka narodila, posílala jsem mámě fotky a už mi bylo zvláštní, že neodepisuje. Ještě tu noc, kdy se naše dcera narodila, jsem se dozvěděla, že máma umřela. Ve chvíli, kdy mě potkalo to největší štěstí, mi život zlomil srdce. Toho vnoučete, které si tolik přála, se nakonec nedočkala. Dneska v Amálce mámu vidím, je jí tak podobná. Říkám si, že mi ji život poslal, abych tu nezůstala sama. Nikdy si ale neodpustím, že jsem ty děti neměla dřív…“
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Karolínou T. (36)
