Hlavní obsah
Příběhy

Moje půlnoční rituály: Jsem detektivem ve vlastním vztahu a ničí mě to

Foto: Freepik / premium license

Je půlnoc. Vedle mě v posteli se ozývá pravidelný dech mého partnera Adama. Měl by to být moment klidu, ale pro mě právě teď začíná šichta

Srdce mi buší až v krku, když natahuji ruku na noční stolek pro jeho telefon. Znám kód, znám jeho zvyky, znám každou aplikaci. Jsem posedlá hledáním důkazu o zradě, i když mi k ní Adam nedal jediný důvod.

Článek

Začalo to nenápadně před rokem. Jednou nechal telefon odemčený a já jen tak nakoukla. Od té doby se z toho stala závislost. Každý večer, když usne, projíždím jeho historii vyhledávání, lajky na Instagramu i archivované zprávy. Hledám cokoli. Podezřelé jméno, smazanou konverzaci, příliš milý komentář u fotky kolegyně.

„Vlastně už ani nehledám lásku, hledám problém. Jako by mi potvrzení jeho nevěry mělo přinést klid, po kterém tak toužím. Jenže místo klidu přichází jen další úzkost,“ svěřila jsem se nedávné své kamarádce.

V hlavě si tvořím vlastní lži

Nejhorší na tom je, že když nic nenajdu, neuklidní mě to. Moje hlava začne pracovat na plné obrátky: „Určitě to smazal. Nebo má druhý profil. Proč si s touhle holkou psal o pracovním projektu v sedm večer?“ Každý nevinný detail v mých očích narůstá do obřích rozměrů.

Cítím se jako zrůda. Adam je pozorný, miluje mě a plánuje se mnou budoucnost. Zatímco on spí a věří mi, já se mu hrabu v soukromí a náš vztah posílám k ledu. Stydím se za to, ale ten nutkavý pocit je silnější než já. Je to jako droga. Potřebuji svou dávku ujištění, která ale paradoxně moji žárlivost jen dál krmí.

Vztah na pokraji propasti

Vím, že tohle není láska, ale kontrola. Moje posedlost jeho telefonem je jen zástupný problém za mou vlastní nízkou sebeúctu. Bojím se, že nejsem dost dobrá, a tak podvědomě čekám, až mě někdo nahradí.

Včera mě málem načapal. Stačila vteřina a všechno mohlo skončit. Viděla jsem v odrazu displeje svůj vlastní obličej a došlo mi, že ten největší problém v našem vztahu není ta údajná druhá v jeho telefonu. Ten problém jsem já a moje neschopnost věřit.

Cesta ven?

Stojím před rozhodnutím. Buď se přiznám a budu riskovat, že mě Adam opustí kvůli naprosté ztrátě důvěry, nebo musím ten telefon nechat na pokoji a začít řešit démony ve své hlavě. Protože vztah, který stojí na nočním špehování, už dávno přestal být vztahem a stal se vězením pro nás oba.

Jenže jak to mám udělat, když mu tolik nevěřím? Proč vůbec každý den pochybuju o tom, že mě opravdu miluje? V hlavě mám tolik otázek a odpovědi žádné. Jako bych nevěřila, že mě někdo může mít upřímně rád.

Anketa

Podívali jste se někdy svému partnerovi do telefonu?
Ano, jednou.
14,8 %
Dívám se pravidelně.
14,8 %
Nikdy.
70,4 %
Celkem hlasovalo 27 čtenářů.

Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Kristýnou O., Středočeský kraj

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz