Článek
Nebudu říkat kdo, protože nechci způsobit světovou katastrofu - alespoň v té mé sociální bublině. Ale musím říct, že se máme opravdu rádi. A trávíme spolu mnoho času. Vlastně nevím, proč jsem se dobrovolně nechala uvrtat do pozice milenky. Dřív by mi to přišlo jako bláznovství.
Zamilovala jsem se během brigády
Jsem mladá, někdo by mohl říct nezkušená. Ale zamilovala jsem se během brigády v cateringu. Každé natáčení totiž doprovází také jídlo, a já jsem tehdy šetřila na nový telefon. Nebudu lhát, už je to pár let. Tak dlouho nám to vydrželo.
Můj partner, pokud se tomu dá tak říkat, není žádný slavný herec, ale na natáčení spolupracoval. A s jednou z hereček žije. Díky tomu jsem poznala, jak náročné je něco takového utajit. Nesmíme chodit nikam na veřejná místa, když už se někde sejdeme, musíme přijet každý zvlášť. On není nikomu na očích, jen málokdo by ho poznal. Ale kdyby ano, byl byla by z toho aféra. To se pak člověk bojí, že se ráno probudí a bude někde na titulce. Přitom pořád nepřestávám doufat, že nakonec to budu já, koho si vybere.
Jak dlouho musím čekat?
Jenže už to trvá několik let, a zatím se nic nemění. Říkám si, jak dlouho mám ještě čekat, než řekne doma, že se zamiloval jinde. Nebo si semnou jen hraje? V očích jiných lidí jsou milenky obvykle ty ženy, které se snaží rozbít rodinu, „ty špatné“. Nikdo už ale nevidí, že i já se trápím, že čekám, věřím. To jediné, co se mi stalo, bylo, že jsem se zamilovala. To se přeci nedá ovlivnit…
Dala jsem sama sobě ultimátum. Ještě vydržím do konce roku, a pak začnu hledat jinde. Ale vím, že pokud se náš vztah rozpadne, zlomí mi to srdce. Tolikrát jsem se ho ptala, proč už neodejde, proč nejsme spolu. Odpovědí bylo, že teď má jeho partnerka náročné natáčení, teď premiéru, teď zkouší v divadle. Říkám si - vždyť to je přece její práce, bude to někdy jiné? A váhám, jestli jsem vůbec já pro něho tou první volbou. Možná, že jsem jenom naivní zábava, která drží déle, než předpokládal…
Zdroj: vyprávění Ivety G., Praha
