Článek
Byla o deset let mladší, energická, vtipná a plná života. Měla v sobě něco, co mě znovu probudilo k životu.
Na začátku jsem byl opatrný. Měl jsem strach, že náš věkový rozdíl bude problém, ale ona to brala s lehkostí. Postupně jsme spolu začali bydlet, trávili jsme víkendy na chalupě, plánovali dovolené. Moji dospělí synové ji zpočátku přijali dobře, hlavně starší Petr, kterému bylo tehdy pětadvacet. Rozuměli si, smáli se spolu a já měl radost, že všechno do sebe zapadá do sebe.
Tušil jsem, že se něco děje
Jenže časem jsem si začal všímat, že mezi nimi panuje zvláštní napětí. Nejdřív jsem to bral jako přátelské škádlení, ale pak přišly drobnosti, které mi nedaly spát. Pohledy, které trvaly o něco déle, náhodné doteky, ztichnutí, když jsem vešel do místnosti. Připadal jsem si paranoidní, ale něco mi říkalo, že se děje něco, co nechci vidět.
Pravda vyšla najevo o Vánocích. Večer jsem šel pro víno do sklepa a cestou zpět jsem zaslechl, jak se hádají v kuchyni. Slova, která jsem slyšel, mě zasáhla jako nůž přímo do srdce. Vyčítali si, že jejich poměr nikam nevede, že mě nechtějí ranit, ale nedokážou přestat. Na okamžik se mi zastavil svět. Jana, žena, o které jsem si myslel, že se mnou zestárne. A můj vlastní syn.
Byla z toho velká hádka
První reakce byla vztek. Křik, hádky, kufry přede dveřmi. Měl jsem chuť jim je oba smazat ze svého života. Ale když jsem zůstal sám, přišla prázdnota a pak zoufalství. Nejen že mě zradili, ale zradili mě ti, kterým jsem nejvíc věřil. V hlavě jsem měl nekonečné otázky. Proč? Co jsem udělal špatně?
Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se dokázal podívat pravdě do očí. Pochopil jsem, že Jana mě asi nikdy nemilovala tak, jak jsem miloval já ji. A že Petr byl v té době zmatený, hledal si cestu životem a nechal se vtáhnout do něčeho, co nezvládl. Neomlouvá je to, ale dává mi to možnost odpustit.
Dnes spolu nejsou. Petr si našel partnerku, se kterou čekají dítě, a Jana se odstěhovala do jiného města. Nikdy víc jsme spolu nemluvili. Ale odpustil jsem jim, protože jsem zjistil, že v nenávisti se stejně nedá žít. Neodpustil jsem proto, že by si to zasloužili. Odpustil jsem proto, že jsem to potřeboval já.
Zdroj: Karel H., Plzeň
