Článek
Poprvé přišla bledá, nejistá, ale rozhodnutá začít znovu. Říkala, že se cítí ztracená, že neví, co od života čeká, a že je ve vztahu, který jí ubližuje. Poslouchala jsem ji, povzbuzovala, učila ji mít se ráda a najít svou hodnotu. Byla vděčná za každé setkání a brzy se začala měnit. Získávala sebevědomí, začala se hezky oblékat, mluvila o nových snech a cílech. Byla jsem na ni hrdá. Netušila jsem ale, že jeden z těch snů jí pomůže splnit můj manžel.
Zrada, která se nedá popsat
Pravda vyšla najevo náhodou. Manžel měl nechat zapnutý e-mail, a když jsem šla vytisknout dokument, uviděla jsem jejich zprávy. Slova, která jsem znala z našich domácích rozhovorů, jen teď byla adresovaná jí. Milostné vzkazy, tajné schůzky, plány na společnou budoucnost.
Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Nešlo jen o nevěru. Byla to žena, které jsem ukázala cestu ven z bolesti a ona mi na oplátku vzala všechno, čemu jsem věřila. Vzpomínala jsem, jak jsem jí radila, aby na muže nezanevřela, že se ukáže ten pravý. A ona pak naznačovala, že v jejím životě někdo důležitý je, ale že je to komplikované. Říkala jsem, že někdy i komplikované věci stojí za to, a ať hned nehází flintu do žita. Je neuvěřitelné, jak naivní jsem byla, kolik jsem toho nevěděla.
Učím se odpustit sama sobě
První týdny jsem proplakala. Pochybovala jsem o sobě i o své práci. Jak jsem mohla být tak slepá? Jak jsem si mohla nevšimnout, že ke mně chodí žena, která mi rozbíjí rodinu? Ale pak jsem pochopila, že jsem neudělala nic špatně. Pomohla jsem ženě, která byla v krizi. To, že si vybrala mou rodinu jako oběť své nové odvahy, už není moje vina. Nikdy jsem nenašla odvahu si s ní o tom promluvit, ale doneslo se mi, že když si vybrala jako terapeuta mě, už dobře věděla, kdo jsem. A že ten vztah trval mnohem déle. Nemám ale vlastně chuť po tom pátrat.
Dnes už nejsme s manželem spolu. Bolelo to velmi dlouho, ale přežila jsem. Všichni přežijeme. Rozchody, lži, nevěry. Lidé za mnou chodí s podobnými příběhy každý den. Alespoň teď vím, odkud čerpat. Znovu stavím svůj život a svou důvěru. V lidi, v sebe i ve svou práci. Už vím, že i terapeuti mohou být zranitelní. Ale právě bolest nás často naučí nejvíc.
Zdroj: Hanka N., Praha
