Článek
„Vždycky jsem si myslela, že pokud nám to nevyjde, dokáže se spolu dobře domluvit. Byli jsme takoví klidní, nikdy jsme se doma vlastně moc nehádali. Jenže, co teď Dan předvádí, to je vážně do nebe volají,“ lamentuje mladá maminka Míša, která teď zkoumá, kudy kam dál.
Myslela jsem, že se rozejdeme v klidu
„Jsme od sebe sotva dva měsíce, domluvili jsme si, že mi bude Dan dávat sedm tisíc měsíčně. To bylo od něj velkorysé, byla jsem za to opravdu ráda. Jenže najednou přišel další měsíc s tím, že prostě musím ukázat účtenky, jinak mi nedá vůbec nic. Nevěděla jsem, co mám dělat, prostě je nemám. Má na tohle vůbec právo? Dokáže mě takhle připravit o alimenty? Když zaplatím, co mám zbyde nám opravdu jen těch 7 tisíc na celý měsíc. Žádat o účtenky z každé zmrzliny, to mi přijde hrozné. Jsem teď ve stresu, abych vlastně dala dohromady účtenky na tu danou částku,“ říká Míša.
„Dan totiž udělal to, že když jsem mu nějaké předložila, tak je pečlivě procházel, nějaké vyřadil, tvrdil, že tohle Anička nepotřebovala, to jsem nemusela kupovat. Nakonec mi uznal asi dva tisíce, a řekl, že pokud tohle je vše, co mám, tak mi bude posílat takovou částku. Jenže pokud to udělá, nebudeme mít v půlce měsíce na jídlo, možná dříve,“ bojí se.
Alimenty jsou pro dítě, tenhle postoj je zbytečný
Může vůbec něco takového po své partnerce žádat. V tom se jí snažila poradit právnička Lenka Svobodová. „Nejprve je vůbec problém, že partneři po rozpadu jejich vztahu nezažádali o určení výživného soudně. Často se setkávám s názorem, že nechtějí dělat zbytečné zlo, nebo se snad takzvaně tahat po soudech. Jenže ono to ve většině případů dělá v budoucnu větší dobrotu. Už vůči tomu, kdo alimenty platí. Nemá totiž pak pocit, že dělá bývalému partnerovi laskavost, ale je to částka, kterou určila úřední moc,“ říká.
„Jakákoliv rada tady je drahá, prvně si řekněme, že alimenty jsou pro dítě, ne matku. A nejde jen o stravu o oblečení, je to podíl na energiích, bydlení, nečekané výdaje na školu, školku, ošacení. Z toho se za chvíli zblázní oba bývalí partneři. Doporučuji jít k soudu, určit si mantinely péče, kdo kdy bude dceru mít, a podle toho určit výživné. Zopakuji to i podruhé. Obvykle se soudním rozhodnutím vztahy partnerů uklidní,“ opakuje právnička.
„V neposlední řadě se hodí říct, že se setkávám s tím, že když jeden z partnerů zničehonic přijde s tím, že se jde k soudu, druhý vyhrožuje, že bude chtít dítě pro sebe. Pokud neexistuje žádný závažný důvod, aby se dítě nesmělo vídat s jedním z rodičů, soud k tomu nepřistoupí. Cílem je vždy domluvit se na rozumném rozsahu péče, který bude vyhovovat nejen rodičům, ale bude v nejlepším zájmu dítěte.“
Zdroj: autorský článek
